Cvičení iaidó ve všech dódžó skupiny ShinBuKan vypadá obdobně a drží se stejné linie. Pokud jste studentem ShinBuKan dódžó v jednom městě nebo zemi a dostanete se na nějaký čas do jiného státu/města, kde je také SBK dódžó, máte tam vždy dveře otevřené a jistotu, že velice rychle zapadnete mezi vaše místní kolegy.
Samotné cvičení iaidó je podobné džódó v několika aspektech. Stejné je rozhodně to, že než se můžete pustit do složitějších věcí, sekat soupeře kolem sebe hlava nehlava a dělat řadu dalších zajímavostí, musíte zvládnout hromadu pracných a často nepopulárních cvičení. V iaidó se jim říká kihon a jsou to naprosté základy práce s mečem a vlastním tělem.
Cvičení kihonu můžeme rozdělit na dvě části. Tou opravdu základní je cvičení základních seků, pohybu s mečem i bez něj, naučit se znovu chodit (se zbraní), naučit se nebýt nebezpečný svému okolí a sám sobě. Poté úzce navazuje cvičení tasení a pochopení návaznosti akcí před a po tasení meče. Když tohle všechno student zvládne, učí se kombinovat několik kihonů nebo základních pohybů dohromady, často v netradičním spojení a pořadí.
Další pochopení některých technik studenti nacvičují dřevěnými meči (bokutó). Je potřeba pochopit, jaký účinek má úder mečem, co je to správná vzdálenost, naučit se základní pohyby v situacích blížících se realitě a reakce na agresi soupeře. Na rozdíl od kendó se pro cvičení iaidó ve dvojicích nepoužívají žádné speciální chrániče, vaší ochranou je pohyb, tělo, meč a srdce. Zatímco cvičení kihon zabírá v tréninku minimálně polovinu doby, trénink ve dvojicích s prakticky aplikovanými technikami (iaidžutsu) je spíše okrajový a vyžaduje dobré pochopení základních znalostí práce s mečem.
Hlavní náplní práce v iaidó jsou kata – sestavy cviků, prováděné bez soupeře (na rozdíl od džódó, kde máte pro kihon i kata supeře od začátku). Záleží na vnitřním přístupu každého studenta, kata cvičená bez soupeře kladou vysoké nároky na prostorovou představivost, pochopení situace a uvědomění si pozice a činnosti soupeře, kterého si jen představuje. Mohlo by se mylně zdát, že iaidó se díky cvičení formou kata stává pouhým baletem s mečem. Po určité době si však většina lidí uvědomí, že iaidó učí skutečně efektivní práci s japonským mečem.
Co je třeba si při cvičení uvědomovat neustále, je účinnost používané zbraně. Iaidó navenek rozvíjí pohyblivost svalové i kloubní soustavy, prostorovou orientaci, rovnováhu a smysl pro těžiště, vnitřně potom morálně-volní vlastnosti každého jedince. Cvičení vyžaduje po každém studentovi větší dávku sebekontroly, ohleduplnost, zodpovědnost, schopnost řešit problémy. Toho v řadě případů není možné dosáhnout u malých dětí, kde si dítě jen těžko dokáže představit, jak fatální důsledky má sek mečem do soupeře. Z těchto a dalších důvodů je cvičení se zbraněmi obecně v SBK dódžó omezeno na minimální věk 12 let.
Několik věcí vás na tréninku nikdo nenaučí. Pokud jste se rozhodli pro studium zbraní na základě např. shlédnutí filmu, kde hrdinové létají vzduchem, sekají hlavy hlava nehlava, srážejí mečem stovky šípů nebo procházejí stěnou, nic z toho vás iaidó nenaučí. Trénink vám pomůže velkou měrou v problémech běžného života, zlepší celou řadu vašich dovedností a rozvine ty, o kterých jste nejspíš ani nevěděli.
Seitei iaidó (standardizovaná forma, uměle vytvořený výběr kata), které je pouze prvním společným stupněm škol iaidó, obsahuje sadu základních kata. Po jejich zvládnutí přecházíme k hlubšímu studiu staré školy, kterou je v případě ShinBuKan dojo škola Muso Shinden Ryu.