Starověké dějiny Iaidó přecházejí pro první část výuky ve skupině ŠinBuKan Dódžó do výuky ZNKR Iai – modernizovaném standardu. Jak jste se již mohli dočíst na stránce Jak se cvičí, naší původní školou je Musó Šinden Ryu iai, o jehož historii a obsažených technikách se dočtete na stránce věnované Musó Šinden Ryu, na tomto místě budeme pokračovat základními fakty o historii Seitei Iai.
Seitei iai – Zen Nihon Kendó Renmei Iai – Moderní Iaidó
II. světová válka a následné zakázání mnoha bojových umění během okupace pozastavilo rozšíření iai až do chvíle, kdy se v roce 1953 zákaz uvolnil. Iai se tehdy řadilo pod All Japan Kendo Federation (Zen Nihon Kendo Renmei), včetně zkoušek na stupně dan (od šódan po džúdan) a včetně instruktorských licencí renši, kjóši a hanši, stejně jako kendo.
Problém ale byl v tom, že existovalo mnoho různých klasických škol a žádná jednoduchá cesta, jak udělovat stupně. Jak chcete porovnat někoho, kdo např. cvičí kata Hoki ryu proti někomu, kdo cvičí Musó Džikiden Eišin ryu?
Další věc byla, že učitelé kendo a iai chtěli podpořit studenty kendo ke studiu iai, aby pochopili mechanismus práce se skutečným mečem, ale u řady technik starých škol iai to trvá desítky let, než je člověk zvládne. Jak tedy potom učit základní, snadný úvod technik iai moderní nadšence budó, kteří žijí v uspěchaném moderním světě?
Řešení, celkově asi ne zrovna elegantní, ale takové, na kterém se všichni shodli, bylo vytvořit nový systém, který slouží jako základní úvod do iai a standardizovaný systém pro posuzování a udělování stupňů dan. Jediná další možnost by byla mít jen jedno ryu pro všechny cvičící iai, což je naprosto nemyslitelné řešení, bereme-li v úvahu, že existuje tolik různých škol iai určitě by žádná z nich nesouhlasila s tím, že má být podstrčena pod jiné klasické ryu.
Dvanáct lidí, kteří byli považováni za nejlepší mistry iai, bylo požádáno, aby vytvořili standardizovanou sadu iai jako inspiraci systému podle své vlastní klasické školy iai. Setkali se potom v Budokanu v Tokyu a vytvořili precizní detaily, kompromisy, s použitím nebo vyloučením technik té které školy.
Zástupci škol Iaidó byli:
- MUTÓ Shuzó – Hasegawa Eišin Ryu
- TERAI Tomotaka – Hasegawa Eišin Ryu
- YOSHIZAWA Kazuki – Hoki Ryu
- SAWAYAMA Shúzó – Hoki Ryu
- MASAOKA Itsumi – Musó Džikiden Eišin Ryu
- YAMAMOTO Harusuke – Musó Džikiden Eišin Ryu
- SUETSUGU Tomezó – Musó Šinden Ryu
- KANIMOTO Éichi – Musó Šinden Ryu
- DANZAKI Tomoaki – Musó Šinden Ryu
- YAMATSUTA Júkichi – Musó Šinden Ryu
- NUKATA Osa – Musó Šinden Ryu
- ÓMURA Tadatsugu – Musó Šinden Ryu
Z jednání vzešly 3 základní podmínky pro sestavení Seitei Iai:
- Systém bude zahrnovat pouze základní techniky iai
- Suwari Waza a Tači Waza budou zastoupeny ve stejném poměru
- Systém bude zahrnovat 7 kata
Motto celého jednání bylo:
„Není důležité, aby byly zastoupeny všechny školy iai, ale důležitý je nový přístup.“
Na základě tohoto přístupu a výše zmíněných bodů došlo k výběru následujících technik:
- Nukitsuke No Yoko Ichimonji Giri
- Todome No Tate Ichimonji Giri
- Sayu Naname No Kesa Giri
- Gyaku Naname No Giri (Kaeshigata)
- Gekitotsu No Itto
Příklad spolupráce můžeme najít hned v úplně první kata, Ippon-me (Mae). Zástupci stylu Omori ryu, známí svými elegantními a dlouhými pohyby, provádějí tasení, horizontální sek, a potom při furikaburi (přenesení meče nad hlavu v přípravě na sek dolů) přenášejí meč kolem levého ramene a vzhůru za hlavu. Cvičenci Eišin ryu na druhé straně sekají horizontálně a poté z této pozice zatlačí meč přímo vzhůru nad hlavu pohybem, kterému říkáme tsuri-age („švihnutí rybářským prutem“). Malý detail, řekneme si, ale dost velký a podstatný rozdíl ve stylu. Kompromisem se stalo přenesení meče blízko levého ucha, něco mezi oběma způsoby. Pokud se někmu výsledný kompilát nelíbí, měl by se pokusit vcítit do pozice mistrů starých stylů, kteří díky kompromisům dokázali celý systém stvořit. Nebylo to snadné.
1. dubna 1969 byla potom veřejnosti předvedena první seitei iai kata na festivalu bojových umění Kyoto Taikai, který probíhal ve staré Butokuden v Kyoto. Prezentace se ujal KANIMOTO Eichi (viz videa). Od tohoto dne začala platit pravidla pro výuku Seitei Iai. Seitei iai kata tehdy zahrnovala prvních sedm kata, které byly odvozeny a upraveny z klasických škol iai. První dvě kata, Mae a Uširó, jsou z Omori ryu. Třetí kata, Ukenagaši, byla vytvořena z kata, která se nachází v Omori ryu a Musó Džikiden Eišin ryu. Čtvrtá kata, Tsuka Ate, byla podobná tate hiza technikám z Eišin ryu. Další kata, Kesa Giri, byla odvozena z Hoki ryu. Kata Morote Cuki byla technikou bodací, která se nacházela v mnoha různých školách iai.
Když se ustanovil základ výuky seitei iai, bylo rozhodnuto přidat další 3 kata, aby se studentům rozšířil obzor. Nová kata byla předvedena v roce 1981 (přidány v roce 1980). Osmá kata, Ganmen Ate, byla odvozena z technik Musó Šinden ryu oku iai. Soete Cuki přišla ze známé techniky Hoki ryu, a desátá kata, Šihó Giri, byla také z Hoki ryu kata. Na přelomu tisíciletí se přidaly další dvě kata, Só Giri a Nuki uči, předvedeny byly v roce 2000.
Protože celý systém je bez kořenů, je stále živý a nadále se vyvýjí. V současnosti jsou seitei kata (jako samostatný systém se správným názvem ZNKR iai kata, ZEN KENREN IAIDO GATA) nejrozšířenější iai systém v Japonsku.