Historický základ Iaidó
Není pochyb o tom, že se iai vyvinulo z potřeby použití na bojovém poli. V období Heian samurajové bojovali z koňského hřbetu, ozbrojeni lukem, kopím a naginatou. Pokud se jim ovšem zbraň zlomila, museli rychle vytáhnout meč nebo dýku. To vedlo k vyvinutí technik zahrnovaných pod termíny jako nuki-ai, iai, za-ai, bakken, saya no uči, riho, battojutsu, atd. Ať už je název jakýkoli, její praktická část znamená rychlé vytasení meče proti neočekávanému, náhlému útoku.
Tyto techniky byly součástí mnoha starých, sdružených škol bojových umění, které čelily šermířskému umění a zbraním samurajů. Iai se vyčlenilo z kendžutsu, které řeší šermířské záležitosti po úvodním tasení, i když ve starrých časech byly rozdíly mezi oběma uměními zřejmě jen mírné. V klasických systémech byla znalost obou umění – iai a kendžutsu – brána jako běžný tréninkový standard. (Zen Nihon Kendo Renmei Iai, od Kamimoto Eiichi (Kabushiki Gaisha Ski Journal, 1981))
Osoba braná jako „otec“ iai je Hajašizaki Džinsuke Šigenóbu. V každém případě hlubší zkoumání historie nám odhalí, že Hajašizaki zřejmě nebyl první osobou, která vyvinula iai. Ryu (školy), které předcházeli Hajašizakimu, včetně Tenšin Šóden Katori Šinto-ryu, Takenouči (nebo Takeuči) ryu a další starší systémy měli iai ve vlastních osnovách a existovaly před dobou Hajašizakiho.
Ať tak či tak, Hajašizaki Džinsuke zcestoval Japonsko a předal části svého umění velkému počtu svých žáků, kteří poté založili mnoho ze současných škol iai. Můžeme jej tedy plným právem nazývat největším šiřitelem iai během starověku, kdy byl inspirací a učitelem mnoha následným mistrům iai. Hajašizakiho považujeme za zakladatele klíčového systému iai klanu Tosa, z nějž se po rozštěpení stalo Musó Šinden ryu a Musó Džikiden Eišin ryu. Hajašizaki také inspiroval vývoj Hoki ryu, Tamija-ryu, Džúšin ryu, Hajašizaki ryu, Šin Musó ryu a další. Tato ryu pak předávali pozměněné Hajašizakiho učení po staletí dál.
Dějiny Eišin Ryu Iaidó
Eišin Ryu je škola, která dala vzniknout systému Iaidó. Eišin Ryu Iaidó se datuje do druhé poloviny šestnáctého století v oblasti dnešní prefektury KANAGAWA v Japonsku, kde žil zakladatel, Hajašizaki Džinsuke Minamoto Šigenóbu (kolem 1546 až 1621). Mnoho historických podrobností o Hajašizakiho životě jsou domněnky, stejně jako v případě řady dalších slavných bojovníků Japonska. Jeho příběh byl zcela jistě široce fabulován, ale je jisté, že vyrůstal v době neustálých válek a byl vystaven již od mladých let mnoha metodám boje mečem. Říká se, že se vypravil do prefektury Jamagata, aby se tam modlil za inspiraci a dostalo se mu božského vnuknutí o novém způsobu tasení meče. Ať už byly okolnosti takové nebo jiné, v každém případě ustanovil svůj vlastní styl šermířství a nazval jej Šimmei Muso Ryu, “od božstva daný, jedinečný styl”.
Od té doby mělo Hajašizakiho Iaidó mnoho různých názvů. Považuje se za základ dvou dnes nejrozšířenějších stylů Iaidó: Eišin Ryu a Musó Šinden Ryu. V každé generaci byl hlavní představitel (soke), který byl jmenován a dohlížel nad praktikováním bojového umění. Každý soke vlastní osobností ovlivnil vývoj iaidó.
Eišin Ryu má nepřerušovanou linii od Hajašizakiho po 21 generací po současného sokeho, kterým je Fukui Torao, jmenovaný v roce 1975 po smrti svého předchůdce, Kono Hakuren. Jména všech hlavních představitelů od časů zakladatele jsou uvedena níže.
Eišin Ryu Iaidó
- HAYASHIZAKI JINSUKE MINAMOTO SHIGENOBU (Zakladatel)
- TAMIYA HEIBEI NARIMASA
- NAGANO MURAKU NYUDO
- MOMO GUMBEI MITSUSHIGE
- ARIKAWA SHOZAEMON MUNETSUGU
- BANNO DENEMON no JO NOBUSADA
- HASEGAWA MONDONOSUKE EISHIN
- ARAI SEITETSU SEISHIN
- HAYASHI ROKUDAYU MORIMASA
- HAYASHI YASUDAYU SEISHO
- OGURO MOTOEMON KIYOKATSU
- HAYASHI MASU no JO MASANARI
- YODA MANZO TAKAKATSU
- HAYASHI YADAYU MASATAKA
- TANIMURA KAME no JO TAKAKATSU
- GOTO MASASUKE
- OE MASAMICHI
- HOGIYAMA NAMIO
- FUKUI HARUMASA
- KONO HYAKUREN
- FUKUI TORAO
Eišin Ryu Iaidžutsu – rozdělení linie po roce 1927
18. MASAOKA KAZUMI
19. NARISE SAKAHIRO
20. MIURA TAKEYUKI HIREFUSA
Sedmým hlavním představitelem (řekněme „velmistrem“) linie Musó Džikiden Eišin byl pán se jménem Hasegawa Čikaranosuke Eišin, který ke škole přidal soustavu tate hiza technik (zvednutým kolenem), kterým se běžně říká Eišin Ryu. Před tímto obdobím škola obsahovala techniky prováděné jak z tate hiza, tak i ve stoje.
Omori Rokurozaemon Masamitsu byl studentem, o kterém se tvrdí, že jej Eišin vyloučil ze školy. Omori byl studentem Ogasawara Buke Reiho (škola etikety) a také školy meče Šinkage. Šinkage Ryu mělo soustavu pěti Iai technik zvaných Saya no Uchi Batto Gohan. Rokurozaemon vyvinul soustavu technik, které se později začali nazývat Omori Ryu, a které všechny začínaly z formálního posezu – seiza. Za tento inovační přínos (a pravděpodobně i jako omluvu) jej Eišin opět přijal do školy.
V době jedenáctého velmistra se škola rozdělila na dvě linie, Šimomura a Tanimura. Linie Tanimura se začala spojovat spíše s „obyčejnými“ lidmi, nebo s goshi (farmáři/bojovníci) z prefektury Tosa, zatímco Šimomura byla bližší samurajské třídě v Koji, hlavním městě. Obě linie byly udržovány v jisté tajnosti, co se učení týče, dokud nebyl Nakajama Hakudó (1869–1958) z Edo pozván do Tosa.
Během éry Taišó (1912–1926) sedmnáctý velmistr Oe Masamichi (Shikei) (1852–1927) začlenil Omori waza jako vstupní úroveň do celého systému. Shikei byl tím mužem, který školu pojmenoval Muso Džikiden Eišin Ryu a přeorganizoval ji do současného systému tří úrovní. Tyto 3 soustavy waza, Seiza no Bu (Omori Ryu), Tate Hiza no Bu (Eišin Ryu) and Oku Iai (Zawaza a Tači waza), spolu s několika soustavami cvičení ve dvojicích (Tači Uči no Kurai a Tači Ai no Kurie, ty jsou zřejmě nejznámější) a různá zapomenutá kata tvoří dohromady téměř stovku různých technik.
Nakayama studoval pod učiteli z obou větví Muso Džikiden Eišin Ryu a je některými lidmi považován za posledního velmistra Šimomura ha. Vyvinul školu Iai, která se stala známou jako Musó Šinden Ryu, jejím těžištěm byla oblast Tokyja. Byl to právě Nakajama, kdo zpopularizoval název Iaidó, který se objevuje od roku 1932. Muso Džikiden Eišin Ryu se od té doby stalo otevřenější a cvičí se hlavně na západě a jihu Japonska.
Tito dva vrstevníci, OE Masamiči a Nakajama Hakudó, jsou z větší míry zodpovědní za přežití a růst Iaidó v dnešní době. Tyto dvě školy učí podobné techniky, kata jsou odlišná v podání více než samotných základech.
Například Musó Džikiden Eišin Ryu má jedenáct Omori Ryu technik (s jednou variantou, která se cvičí samostatně), zatímco Musó Šinden Ryu má tuhle variantu přidanou jako dvanáctou do základní soustavy. Názvy používané pro jednotlivé waza jsou pro každou školu rozdílné. V úrovních Eišin Ryu a Oku Iai jsou používané stejné názvy a čísla technik. Musó Šinden Ryu nazývá 3 úrovně cvičení Šoden (úvod), Čuden (střední úroveň) a Okuden (skryté nebo pokročilé).
Zdroj: http://www.kenshinkai.com.au