V letošním roce byla organizace ShinBuKan víkendu na Vyškovském Dojo, takže především na Michalovi. Termín byl vybrán 5. až 6. října a letošní lokací se stala malebná vesnička (asi město) Žirovnice. Ubytování bylo opravdu příjemné a hezký zařízené s možností wellness, bowlingu a spousty dalších aktivit. Jak bývá obvyklé, jen obsluha v restauraci nějak nestíhala našemu pitnému režimu.
První den po snídani jsme začali cvičením kenjutsu. Zjednodušeně řečeno jsme procvičovali praktické a ryze funkční techniky bokken proti bokkenu.
Bylo toho mnoho, některé mně byly důvěrně známé, jiné jsem už viděl, ale něco bylo zcela nové. Velmi mě zaujala jedna z prvních waza, která řešila obrannou techniku proti tsuki. Jednalo se o komplexní pohyb, při kterém dochází ke kontrole soupeřova meče. Kromě této následovala celá řada více či méně složitých technik, jako je ukenagashi, uke age, kiriotoshi, atd…
V druhé polovině tréninku jsme procvičovali především waza s shoto proti daito. Z logického důvodu bylo základem úspěchu zkrácení vzdálenosti natolik, že se dlouhý meč stal z prvotní výhody nevýhodou. To už začaly létat kousky rozbitých plastových tsub vzduchem a občas to odnesl i nějaký ten prst nebo hlava. Ale jak říkal i Michal, děláme budo, a to je prostě o boji -> občas to bolí.
Poslední fází byl řízený sparing daito proti shoto, kdy uchidachi s daito útočil na shidachiho se shoto a ten se intuitivně kryl, popřípadě prováděl protitechniky.
Odpoledne bylo vyhrazeno odpočinku a poznávání místních krás. Konkrétně jsme hromadně navštívili místní zámek/hrad, který překvapil velmi hezkými freskami z 15. století.
Po večeři jsem si pro zájemce připravil krátkou prezentaci o historii Iaijutsu/Iaido zaměřenou na naši školu Muso Shinden. Vím, že byla dlouhá, ale doufám, že jste si z povídání odnesli lepší představu o naší historii, o významu tradice a linie.
Nakonec jsem přichystal malou výstavku japonských originálů. Konkrétně šlo o jednu katanu v koshirae, wakizashi v shirasaya, několik tsub a doprovodné předměty k japonskému meči jako jsou kogai, kozuka, kogatana a bashin. Upřímně doufám, že se vám moje povídání líbilo.
Druhý den byl pro ranní ptáčata přichystán krátký trénink od 6:30 vedený Michalem (respekt!). Zaměřen byl prý na kodachi a happogiri. Bohužel jsem nedokázal vstát…
Od devíti začal klasický trénink, kde jsem se rozdělili na dvě skupiny. První skupinka A (a je to jen označení sloužící pro odlišení, nijak to neodráží kvalitu studentů) začala pod Pavlem tréninkem shoden kata a následně jsme si zkusili 2 techniky z okuden tachi waza. Druhá skupina B (opravu jen odlišovací označení) vedená Michalem zatím cvičila chuden a nahlédla i do okuden suwari waza. Obě skupiny se zhruba v půli tréninku vyměnily, a tak nikdo nepřišel zkrátka.
Po ukončení tréninku, někdy okolo 12:00, jsme se rozjeli k domovu a někteří si ještě šli projít zajímavosti „města knoflíků“.
Celý víkend byl moc příjemný a hezké i bylo to, že se jen necvičilo, ale zbyl čas na odpočinek, povídání a zábavu. Myslím, že oba učitelé odvedly dobrou práci a každý si domů veze nové zkušenosti (já třeba lehkou řeznou ranku na palci, kvůli špatnému sayabiki). Místo je to hezké a umím si představit, že se i další SBK víkend uskuteční zde. Příště snad ve větším počtu!
Tom
Pár fotek od Tomáše Otce:
