Čtvrtek 31. 10. 9:30 letiště Václava Havla
Balíme meče do kufrů, někdo ještě nakupuje nějakou před odletovou svačinu a zvolna se pouštíme do letištních záležitostí. Klasická výprava po terminálu probíhá hladce, a tak usedáme u brány se slušnou rezervou (ovšem i díky obvyklému zpoždění letadla).
18:00 Athény
Z autobusové zastávky je hotel vzdálený jen dva bloky chůze, ale i to stačí na slušné promoknutí. Před hodinou jsme vystoupili z letadla do deštivých Atén a pak se vlekli večerní špičkou autobusem z letiště k hotelu. Po celodenním cestování vstupujeme do hotelu a je to tu. Mistrovství začíná. Alespoň já to tak vnímám. V hale recepce stojí cedule s logem a nápisem 26th EIC 2019 Athens. Opodál je hlouček v zelené teplákovce Adidas. Maďaři. Nelze si nevšimnout postav v bílé teplákovce Adidas. Řekové. Dochází mi, že v tuto chvíli všichni, kdo nejsou zaměstnanci hotelu, jsou účastníci evropského šampionátu. Většina ještě neoblékla národní reprehadry (my také ne), tak si musím chvíli počkat, než se dozvím kdo odkud je. Do chvíle než se mi do ruky dostane účastnická brožura, kde jsou všichni soutěžící uspořádáni podle národností. Wow. Věděli jste, že se cvičí třeba i v Izraeli. V Turecku. V Jordánsku! Dvě z těchto zemí mi byli osudnými, ale o tom za chvíli. Brožuru ještě pročítáme u večeře v místím podniku Erythros Grill, ze kterého se pro nás stala restaurace všech následujících večeří. S přátelskou obsluhou navazujeme s každým vypitým pivem bližší vztah, až do bodu: „Pití si vezměte z lednice (sedíme hned vedle ní) a udělejte si čárku na účet. Jo a přijdete zítra? Výborně, tak dneska platit nemusíte!“ Dobrou.
Pátek 1. 11. 6:55 Hotel President
Budíček na snídani. Během 45 minut využiju švédské stoly do více než sytosti a jen tak tak stíhám odjezd autobusu. Doufám, že mi během té hodiny před začátkem, vytráví natolik, abych mohl cvičit. Nevytrávilo by, ale zachránila mě ranní špička. Zítra ráno se musím krotit. Začínáme o hodinu později. Nemám s čím srovnávat a jsem docela flegmatik, a tak se k organizaci nijak nevyjadřuji. Z nás se toho ujímá Jirka „Chozé“ Kloz. Vám to shrnu jedním slovem, kterým to nakonec s ironickým pousmáním pojmenovával i Chozé: Řekové. Úvodní proslov je jako všechny jiné. Asi. Bla bla. Oni to nebudou překládat po částech. Bla bla. „Jedno slovo anglicky.“ Bla bla bla. Počkat. On mluví anglicky. Ach Řekové. Dáváme hlavy dohromady a z útržků skládáme, co se bude dít dál. Všichni, až po druhé dany včetně, šup do autobusu jedete do jiné tělocvičny. Vždycky jsem se těšil, až budu na seminářích v té druhé polovině tělocvičny, a zrovna dnes to přišlo nejvíc vhod. Žádný další přesun.
Kusama-sensei s Tanno-sensei nejdříve prošli všech dvanáct kata a pak nás rozdělili do skupin. Naše skupina, 3. a 4. Dan pod vedením Tanno-sensei, jen tak tak končí dvanáctou kata, když je čas na polední pauzu. Ranní doprava ukrojila z dopoledního cvičení slušnou porci času. Vláďa s kolegy „godany“ si nešáhnul na meč vůbec. Jak stojíme ve frontě na obědový balíček, která se táhne z kantýny rozcvičovací tělocvičnou až do spleti chodeb, Vláďa nám ještě reprodukuje slova Kusama-sensei, že se učíme i pozorováním. Osobně si myslím, že je ale trochu lepší alespoň párkrát ten meč vytáhnout před očima „hachidana“, obzvlášť když jdete za dva dny na zkoušky.
Odpoledne je trénink rozhodčích, tedy i možnost si ještě trochu zacvičit. Pár informací k zítřejším závodům a hurá nekonečně dlouhá cesta zpět na hotel, večeře a pořádně se vyspat na zítřek.
Sobota 2. 11. 9:30 hotelová restaurace
Snídani zvládám mnohem střídměji než včera, ale stejně nebudu mít celý den hlad. Doprava v sobotu ráno je mnohem přívětivější, a tak vše běží v celku podle časového plánu (zpoždění max. 15min). Zabereme si místa na tribuně a začneme s tím nejdůležitějším. Zorientovat se kdo, kdy a kde nastupuje. Prošvihnout svůj zápas by nebyla dobrá vizitka. Když se to vyjasní lze i odhadnout, kolik máte času na rozcvičení. Většina z nás odchází do přípravné tělocvičny. Je na nic. Místo popisu vám to řeknu takhle: Honza Pábl – prásk mečem do stropu, já – švih mečem do stropu, Vláďa Hyndrák + meč + strop – Češi se solidně předvedli. Já obzvlášť. Můj je to už druhý přešlap hned po zapomenutém obi v Praze. No nic vrátím se zpět a budu čekat na svůj zápas.
Usedám na tribunu a sleduji ostatní zápasy. Je to tak jak jsem vždy slýchával. Úroveň zde je opravdu ohromující, né nemožná, ale… řeknu to takhle: zápasy v poolech mudanů bych zvládnul rozhodnout (možná i většinu shodanů), ale s každým K.O. zápasem úroveň roste. A finále… obávám se, že ani při pohledu zpředu, bych o vítězi nedokázal rozhodnout.
Mám ve skupině Rakušana a Nizozemce. Vláďa mě povzbudí slovy: „Rakušani nejsou moc šikovní a Holanďani…, no ze skupiny bys mohl postoupit.“ Dobře moc povzbuzující to nebylo, ale bum prásk, porážím oba dva a postupuji z prvního místa. Přiznávám, tohle byl můj cíl. Jel jsem poprvé na mistrovství s cílem postoupit ze skupiny a vítězství ve dvou zápasech mě udělalo radost. Pomyšlení, že bych mohl třeba vyhrát další zápas, postoupit v K.O. systému, je krok do pekel. Ztratíte koncentraci na vlastní cvičení a jde to do kopru. V zápasu proti Jordánci jsem pochybil v deváté katě, když se mi nepodařilo plynule chytit meč před bodem a ve vyrovnaných zápasech rozhodují maličkosti. Jdu se posadit na tribunu. V druhé půlce dne mě čeká už jen role diváka. Sedmi z nás devíti se podařil postup z poolu a nejdál se ve své kategorii dostávají Jan Pábl a Petr Koubek (tady opět přichází do hry štěstí spojené s losem, protože dívka, která vyřadila Honzu, hned v dalším zápase vyklepla i Petra, ale ten se už, díky jednomu volnému průchodu, nacházel na 3. místě. Všichni, ale víme, že Pábl je jednoznačně naším nejlepším závodníkem.) Na vyhlášení ještě ukořisťujeme dva BFS, konkrétně Honza a Pavel Tomeš – což je vcelku uspokojivý výsledek.
cca 20:00 Erythros Grill
Splácíme všechny dluhy, děkujeme za úžasnou atmosféru a loučíme se. Zítra nás čeká sayonara party, takže to byla naše poslední návštěva zde. Přesouváme se ještě k poradě ohledně zítřejšího týmového zápasu. Probírají se dva body – kdo ze čtveřice na soupisce utvoří základ a kdo mi půjčí obi. Nastoupíme ve složení: senpo Honza, chuken já, taisho Petr „Stejk“ Stejskal. S očekáváním tohoto složení jsme sem jeli. Chozé je připraven zaskočit v případě nouze, ale Vláďa především chce, abychom sbírali zkušenosti. Obi mi půjčí Pavel.
Neděle 3. 11. 10:00 tribuna turnajové tělocvičny (ttt)
Role diváka. Po tomto víkendu v ní budu fakt válet. Nebyl to až takový debakl. V podstatě podle očekávání. Proti Turecku jsem vyhrál já zápas, takže nás porazili 2:1, proti Británii vyhrál Honza zápas, takže nás porazili 2:1. Turci i Britové vypadávají hned v prvním vyřazovacím zápase. Stejně tak Poláci, které poráží Rusko. To bych nečekal. Sázel jsem na Italy, kteří měli po včerejšku ze sedmi kategorií dvě zlaté a dvě stříbrné. Skončili třetí. Vítězí Holanďané ve finále s Řeky. To jsem nečekal. Tedy Řeky ve finále, vítězství Nizozemska bylo pravděpodobné.
Přeji všem, kterých se to týká, štěstí, omlouvám se, že je nepodpořím při zkouškách a odcházím. Stejně bych tam nejspíš usnul. Venku je krásně a já z Atén zatím vlastně nic neviděl, tak vyrážím na procházku po městě. Po příjemně stráveném teplém odpoledni se vracím na hotel tak akorát, abych se v klidu připravil na sayonara party. Nyní se k organizaci Řeků vyjádřím, protože jak ti mi hnuli žlučí… Ve frontě, která se utvořila při postupu do místnosti, kde se to odehrávalo, jsme se nijak netlačili, a tak jsme přišili jako jedni z posledních. Nevím, kdo přišel navíc, jelikož ale vůbec nikdo nekontroloval, jestli máte zaplaceno 40 Euro za párty, česká výprava si neměla, jako jediná kam sednout. Navrhuji, ať protestně blokujeme bar a stoly s jídlem, Chozé už je jednou nohou na cestě zpět na pokoj, ale po pár větách, né s organizátory, těm je to jedno, s personálem a cca 20 minutách nám vytvářejí improvizovaný stůl. Výborně, můžeme se najíst vsedě. Vláďa nás před odjezdem lanařil, ať si vezmeme oblek, že to je pro tanec s dámou vhodnější. Na tanec jsem se těšil, ale oblek byl vhodnější z hlediska úrovně samotné večeře, než té diskotéky, která se rozjela potom. No co, taky je to druh tance. Trsáme až do půl jedné, kdy to striktně ukončili (jediné přesné dodržení časového harmonogramu).
Pondělí 4. 11. 11:00 letiště Athény
Letíme až ve 14:25, takže si užíváme 3 hodiny sezení na letišti. No co, dneska je čas na naší straně, takže po dvou a půl hodinách letu přistáváme ve 16:00 v Praze. A je to. Po rozloučení to skutečně vnímám, i když už jsme si na to zatleskali včera, mistrovství právě skončilo.
Štěpán Korecký