Tento článek se chystám napsat už hodně dlouho a tak se mi to snad konečně podaří. 🙂
Je to už několik let v řadě co můžeme společně s Michalem Kolískem dojíždět za Cook sensejem na ostrov Whight, kam se přestěhoval z Brightonu a splnil si tak životní sen. Mít dům a s ním si na pozemku postavit dojo, kde by mohl trénovat své studenty a oni tak měli k dispozici dojo, které budou moci každodenně používat. Ačkoli, to vypadá, jako snadná věc v podmínkách Velké Británie je to nesmírně složitý proces, který vyžaduje, kromě trpělivosti i velkou dávku štěstí.
Je to pro nás s Michalem vždy veliká událost, na kterou se opravdu těšíme a snažíme se na ni dobře připravit, aby měl osobní trénink smysl pro nás i senseje. Osobní trénink je vždy specifický a vyžaduje hodně soustředění, kdy si musíte mysl opravdu nastavit na naslouchání a maximálně se soustředit. Většinou přijíždíme ve čtvrtek večer a pátek ráno začínáme. Nikdy nevíte, co vás čeká a to je na tom hezké. Někdy začínáme seitei iai a někdy koryu a seitei naopak končíme. Dopolední trénink trvá většinou 2-3 hodiny, pak je krátká pauza na lehký oběd a znovu 2-3 hodiny trénink. Někdy cvičíme odpoledne sami a soustředíme se na opakování a zdokonalování technik a kata z dopoledního tréninku. Obrovskou výhodou osobního tréninku je, že si sensej všímá věcí a detailů, kterých si není schopen všimnout za běžných seminářů, kterých se účastní 50 a více lidí. Při osobním tréninku odhalí všechny vaše fyzické i mentální nedostatky. Dostane z Vás to nejlepší, ale jenom pokud vy sami chcete. Nejlepší je oprostit se od dosavadních zkušeností a znalosti. Otevřít se a převzít vše co je Vám nabízeno. Večery trávíme ve společnosti senseje a jeho manželky Terry. Po večeři si většinou sedneme k televizi a buď se najde dobrý film nebo si jenom povídáme. Za těch pár let už jsme viděli pěknou řadu filmů. K některým se vracíme a některé už nikdy vidět nechceme. 🙂 Těch moc není. Vždy si družně povídáme. Pro mě a pro Michala vždy svátek být se sensejem, který je ochoten sdílet své životní zkušenosti a moudro. Sensejovo dojo je nádherné a cvičit v něm je opravdu zážitek. Skvělá pružící podlaha, celé dojo velice dobře osvětlené, démon naproti vstupu, aby odradil zlé síly k tomu, aby nás navštívili. Celé dojo je postaveno a vybaveno velice tradičně. Shinzen, na stěnách menja za technické stupně, stojany na zbraně, fotky významných učitelů pod kterými sensej cvičil a tatami pro odpočinek.
Druhý den se pokračuje ve stejném reřimu a třetí rovněž. Každý den je jiný a je nutno říct, že sil postupně ubývá. Třetí den často věnujeme i krátkému výletu po okolí nebo přístavu Portsmouth. Za ty roky jsme toho už hodně objeli, ale i letos jsme našli nové místo, a to bylo malé muzeum s vojenskou tématikou. Prostě chlapi potřebují svoje hračky.
Za tu dobu co navštěvujeme sensejovo dojo nám sensej umožnil, aby za ním jezdili i naši studenti. Takže přijíždí jak Michalovi, tak i moji studenti. Osobně to byl vždy můj sen umožnit něco takového i svým studentům.
Čtvrtý den odjezd. To je vždy takové smutnější. Těšíme se domu, ale je nám vždy líto, že to končí, a když to jenom trochu dobře půjde tak zase za rok. Přece jenom je to výlet, který nás něco stojí. Tak zase v červnu 2020. Už se to blíží.
Pavel Balvín