Třetího až pátého května jsme se členové Shinbikanu (Shinbukanů 😀 ) ve větším počtu zúčastnili semináře El Clasico v Budapešti.
Pražská část vyrazila v pátek brzy ráno vlakem. Byla celkem v pohodě. Kromě hodinového zpoždění a toho, že nás z vlaku vysadili asi 20 minut před Budapeští a nazdar-poraďte-si-sami. Zdravíme České dráhy a děkujeme pěkně!
No ale tohle by mělo být o Iai, vlastně, že jo?
Většina z nás se na seminář vypravila, protože to byl finální kus jejich přípravy na zkoušky na nový stupeň, který podstoupí tento víkend nebo na dalším semináři na stejném místě za měsíc. A vybalím to hned zkraje – Na semináři bylo 8 vynikajících a velmi zkušených učitelů se stupněm 7. dan. A vzhledem k tomu, že účastníků semináře bylo jen asi 50 až 60, tak se nám za ty tři dny dostalo opravdu intenzivní péče. Osobně tyto velké semináře od určité doby moc nemusím, za svou budó kariéru mám nejlepší vzpomínky na ty malé, kde nás bylo třeba jen 20, ale mohli jsme se v mnohem menším kruhu intenzivně vzdělávat a sensei nebo senseiové se nám věnovali mnohem víc osobně. Spíš je mám radši než ty velké, kde máš štěstí, když se u tebe sensei zastaví na pár minut za celé ty dva dny (a obvykle proto, že jsi pako a něco hrozně vrtáš 😀 ) Ten z minulého týdne byl tak něco mezi.
V pátek se projely téměř všechny seitei kata, senseiové se střídali v ukázkách a v komentářích, zopakovaly zásadní kritéria a doplňovali doporučení jak co cvičit. Prakticky každý si přihodil svůj komentář. Bylo toho neskutečně moc, fakt masivní nálož, hlava to skoro neměla šanci všechno probrat. Přestože těch 12 Iai kata cvičím už celkem dlouho (když jsem začínal, tak jich bylo jen 10, takže asi takhle dlouho 😊 – i když je teda pravda, že mnoho let jen velmi povrchně a s minimální intenzitou, a to jsem možná ještě přehnal), tak jsem se prakticky ke každé katě dozvěděl spoustu nových věcí. Nebo teda pro mě nových.
Senseiů byla velmi pestrá skvadra (různé ryuha, různé národnosti, různý věk, muži, ženy… ), ale líbilo se mi, že i přesto byli skvěle sehraní a vycházeli si přátelsky vstříc. Pro seminář a výuku to bylo zásadní. Sem tam špetka humoru to okořenila a pomohla udržet pozornost. V pátek jsme cvičili asi 3 hodiny s minimální pauzami, na konci byl člověk už trochu unavený fyzicky a docela dost mentálně. Ale nadšený, bylo to boží!
Po semináři jsme jeli na hotel a to byla pecka! Za velmi nízkou cenu (až podezřele) jsme dostali mega hotel s vlastním bazénem (vlastně třemi bazény), vířivkou, snídaní, no prostě velká změna oproti seminářům, na který normálně jezdíme. Představte si, že vejdete do pokoje, uložíte věci, nahodíte plavky a hotelový župan a pantofle, na výtahu zmáčknete -1 a jste v ráji – teda v bazénu. Po náročném dni s bolavými nohami, je to přesně to, co člověk potřebuje! Od teďka chci na semináře už jen takto!
Flasback – vybavil jsem si Jardu, jak se mě několikrát ptal na semináři na Slovensku v Turčiankách “Tak co, půjdeš s náma večer do bazénu?” vždycky jsem mu na to říkal “No, nevim, asi ne” a divil se, co na tom furt maj. Jarda se vždycky jenom lehce pousmál a řekl něco ve smyslu “No jak myslíš” a myslel si něco ve smyslu “No jo, mladej, blbej…”. Tak to jsem fakt byl vůl! Jardo, konečně jsem prozřel!
No ale tohle by mělo být o Iai, vlastně, že jo?
Po nočním koncertu na motorovou pilu, kterou si chytře Jirka přivezl na pokoj, následovala opulentní snídaně a pak hodně poctivých 7 a půl hodiny cvičení. Ráno jsme dojeli zbylá kata ze seitei (opět pořádná nalejvárna) a pak jsme si mohli vybrat – kdo chtěl koryu, mohl cvičit v jedné hale koryu, kdo chtěl seitei, mohl do druhé haly seitei. Senseiové si nás rozebrali a během dne se u nás prostřídali. Jak už jsem psal, prakticky všichni z nás se připravovali na zkoušky a tak jsme šli na seitei část. Kurňa, teď mi došlo, že dostanu od Michala čočku, že mám psát ZNKR Iai a ne seitei. No už je pozdě. Tak dobře mi tak.
Senseiové se neflákali a poctivě sensejovali – chodili mezi námi a opravovali, vysvětlovali. Museli být stejně utahaní jako my, ale pořád jeli dál. Klobouk dolů!
Na konci soboty už toho člověk měl celkem dost, ale nebylo to zas tak hrozný, aby neměl dobrý pocit ze cvičení a odvedené práce. Takže za mě intenzita fajn! (Teď si to vyžeru 😀 )
Pak zase klasika, hotel, bazén a večer prima sayonara party, kterou hostitelé uspořádali v zahradní restauraci. Bylo to moc příjemné – sice jsme na začátku zvažovali, jestli tam vůbec půjdeme, ale jsem rád, že jsme nakonec šli. Jídlo bylo super, nálada dobrá, pivo výborné, co víc chtít. Večer pak rychle na hotel, nahodit motorovku a spát.
V neděli jsme začali Enbu taikai. Bylo to podobné, jako děláme u nás v září, akorát se z každé skupiny nevybírají tři nejlepší, ale vždycky jen jeden. Důvod byl ten, že jde o přátelské setkání a jde víc o to si společně ukázat, co umíme, než o opravdovou soutěž. Myslím, že všichni naši členové ukázali parádní iai. Opět pro nás, co se připravujeme na zkoušky, to byla výborná příprava. Když na vás někdo kouká a hodnotí vás, je to prostě stres, tepovka vyskočí a i pro ty největší kliďasy jsou to alespoň trochu nervy. A s těma se prostě musíte nějak naučit poprat. Taky můžete získat dobrý feedback na to, co předvádíte, a tak se zlepšit. Já třeba přišel na to, že když vám při to rei jedno sageo odletí doleva a druhý doprava, tak to asi není úplně ideální 😀
Pak oběd (kupodivu dorazily i vidličky, takže se saláty nemusely jíst jen nožema 😀 ), pak nějaká ta samostatná příprava (ale i tady za asistence pozorných senseiů) a pak zkoušky. Musím říct, že jak byli senseiové celé ty tři dny samá legrácka a úsměv, tak na zkouškách byli opravdu přísní. Fakt je, že předem řekli, co je pro ně podstatné, takže to bylo ostré, ale troufnu si říct, že taky férové. Z 12 kandidátů na 4. dan prošli jenom tři, na páté dany to bylo jen o málo lepší.
Na 4. dany z našich byli úspěšní Tomáš Otec, Tomáš Hoffmann a Tomáš Berger, na 5. dany Tomáš Váňa a Jirka Leligdon (který si dovolil narušit sekvenci „Tomášů“, čímž snad zabránil tvorbě nějakých konspiračních teorií). Myslím, že i těm, co zkoušky nevyšly, seminář pomohl se posunout a příště už to vyjde.
Vím, že je to dlouhý, ale přežijete na závěr pár pointů, co jsem si zapamatoval z výuky?
- Seitei cvičme spíš pomaleji a technicky správně. A hlavně jednoduše, nepřidávejme tam pohyby, co tam nepatří.
- Na vyšší stupně je nulová tolerance k chybám v reiho.
- Při otočkách a secích je třeba napřed zcela dokončit otočení a nápřah a teprve pak vykročit směrem na nového soupeře. Nezdá se to, ale je to dost častá chyba i u pokročilých.
- Používejme iaigoshi, nebuďme v postojích příliš „vysoko“.
- Sekněme tak, že se z nápřahu levá ruka pohne přímo dolů. Co nejjednodušší cestou. Nepřidávat zbytečnou sílu rukama, není nutné snažit se o hlasité tachi kaze.
- Pevný úchop při sekání (tenouchi), měkký úchop při přechodech do navazujících technik.
- Na vyšší stupně je nutné správně pracovat s metsuke (dobře sledovat soupeře)
Ke každé katě bylo pro mě několik zajímavých bodů. Něco jako výstraha před chybou, něco jako tip jak něco dělat lépe.
Tak to je asi skoro všechno.
Chtěl bych tu moc poděkovat Pavlovi, který pro nás udělal fantastickou přípravu – měli jsme od začátku zimy boží bonusové tréninky a i na těch normálních se nám extra věnoval a pomáhal nám se na zkoušky připravit. Vůbec to nebyla samozřejmost. Vlastně jsme to všechno dostali přímo pod nos, udělal toho pro nás už jen za poslední půlrok fakt strašně moc. Musíme teď prostě makat dál, abychom ukázali, že si to snad aspoň trochu zasloužíme.
Díky Michalovi, že nám na místě neúnavně pomáhal s dopravou! Díky Lence a Jirkovi, kteří se postarali o dopravu a hotel a všem ostatním, kteří celý víkend pracovali jako skvělý tým.
Budu se moc těšit na další zájezd s cestovkou Šinbukan!
POZOR – ZLOČINEC JE STÁLE NA ÚTĚKU!
Během našeho jinak bezproblémového pobytu v Budapešti došlo k jednomu velmi váženému incidentu – Došlo ke krádeži Shinbukan mikiny jednoho nejmenovaného vedoucího člena. Šílený kriminálník, jsa si dobře vědom fatální závažnosti svého zločinu, podstrčil majiteli falešnou atrapu, leč ta byla prakticky okamžitě odhalena. Přes usilovnou spolupráci českých i maďarských tajných služeb je pachatel bohužel stále na útěku. Je docela možné, že se jedná o zločinné spolčení tajné organizované skupiny. Doličný předmět se velmi podobá mikině Pavla Balvína – a to tak věrně, že je prakticky k nerozeznání… jako fakt skoro ….
T. Berger
