O víkendu 27. až 29. 5. proběhlo víkendové oddílové setkání na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš v Příchovicích v horské chatě pod rozhlednou Štěpánka. Událost byla pojata jako oddílový víkend s rodinami a cvičením a nikoli jako intenzivní seminář.
O pojetí události svědčí i to, že se účastnilo 8 členů dojo a dalších 10 rodinných příslušníků a jeden pes. 😉
Když jsme se s Honzou blížili v pátek k večeru na místo, tak jsme byli velmi skeptičtí co do cvičení jelikož nás celou cestu provázel déšť a předpověď neslibovala změnu k lepšímu. Jelikož se moje polovička rozhodnula zůstat doma, tak jsem se v plánování víkendu mohli relativně rozjet. V tomto slavném Cimrmanovo kraji jsme se proto ozbrojili kromě meči také přiměřenou zásobou piva pro případ deště.
Sobota
V sobotu jsem se setkali u společné snídaně a stanovili jsem si plán dne. Počasí zatím bylo všelijaké. Protože jsem v neděli chtěli provádět tameshigiri, tak jsme se po snídani vrhli na namáčení makiwar. No i tak zdánlivě jednoduchý úkol se ukázal složitým, když jsem zjistili, že nemáme nádobu, do které by bylo možné celé makiwary umístit. Nakonec se nám podařilo s dostatečným množství pásky a provázku ukotvit rohože v pytli tak, aby se namáčeli celé. Všem pomáhajícím budiž třikrát sláva.
Od cca 10 hodin se začalo cvičit a ačkoli byla teplota okolo 10 °C, tak se nám podařilo cvičit téměř 2 hodiny. Já měl pod hakamou kalhoty, pod gi triko a přes něj mikinu. Zaměřili jsme se na koryu techniky ve stoje: Koranto, Yukizure, Tsuredachi, Somakuri, Sodome, Yukichigai a Moniri včetně jejich kaewaza. To bylo super, protože jsme mohli oprášit málo cvičené techniky a v některých případech si i vyzkoušet „aplikaci“ s bokekeny.
Jelikož jsem byli prakticky na značené turistické trase, tak jsem neušli pozornosti kolemjdoucích. Za zapamatování stojí dvě bytosti a jejich výroky:
Vy jste krásní! Líbíte se mi!
Kolemjdoucí 1#
Kolik, vlídnosti má v sobě tento horský kraj! Nebo, že by to bylo ovlivněno alkoholem v krvi?
S posledním z vás si to rozdám já!
Kolemjdoucí 2#
I tento pán disponoval pivem ve své pravici 😉
Počasí se umoudřilo a během celého cvičení nepršelo, odpoledne jsem se vydali na společnou procházku na blízkou Bílou skálu. Cestou jsme ztratili jen Kosíky :), kteří se „rozhodli“ pro jinou trasu.
Po výletu už jsem jen občas kontrolovali stav makiwar a přišel čas na večerní opékání buřtů, pohodu a pivo / víno. Ačkoli počasí stále nebylo ideální, tak se nám podařilo rozdělat oheň a díky zkušeným drvoštěpům i připravit vhodné palivo. Ohýnek pěkně hřál a nakonec byl večer velmi příjemný.
Po domluvě s Pavlem jsem se ještě na chvilku ujal slova a v rychlosti shrnul historické pozadí a některé zásady tameshigiri. No vzhledem k pokročilosti večera mohu být rád, že jsem neškytal – alespoň myslím…
Zábava se postupně rozjížděla a kupodivu se občas téma dostalo i iai. Kolem půlnoci jsme se nějakou složitou oklikou dostali k seme. V rozjařené náladě padly dotazy i na Pavla a ten se jako správný učitel rozhodl vše promyslet, když se po chvíli vrátil, tak nám chtěl odhalit samou esenciální podstatu iaido a seme…. Jen škoda, že měl ve stejné chvíli v puse kartáček na zuby. Všichni přítomní napjatě poslouchali a přemáhali silou vůle smích. Já už to nevydržel a musím říci, že takhle od srdce jsem se dlouho nezasmál. 😀 Nevím jak ostatním, ale vlivem toho mi zůstane ono okuden sdělení navždy skryto… Přesto se pokusím o co nejvěrnější zachycení:
Něco něco něco…. musíš … něco něco něco… Grumbadalata…. něco něco… Vám taky něco říkat!
Pavel, s kartáčkem na zuby
Neděle
Ranní ceremonie byly vcelku stejné, ale mnoho z nás vypadalo lehce unaveně po večerním stmelování. Nicméně nás ven lákalo sluníčko a větší teplo, než den předchozí.
Už výrazně méně oblečeni jsme se pustili do přípravy tameshigiri. Pro většinu přítomných to sice nebyla první zkušenost s touto metodou tréninku, ale přesto jde v rámci praktikování iaido o něco vzácného, na co se všichni těší. Vysvětlili jsem si další drobnosti a pravidla a začalo se sekat.
Celkově jsme měli k dispozici 15 makiwar (děkujeme za poskytnutí od spřáteleného oddílu Kenshokan) na 8 cvičících, takže to vycházelo zhruba 2 na osobu. To nám umožnilo si vyzkoušet základní techniky kesa (migi / hidari), dogiri případně gyaku kesa (kiriage). Pokročilejší z nás si u druhé rohožky vyzkoušeli sek z tasení nebo rychlejší přechody mezi jednotlivými technikami.
Když nám došli celé makiwary, tak jsem se pustili do dosekávání větších kousků. Tohle cvičení je těžší, jelikož kousky jsou volně položené a je nutné provést techniku čistěji, aby došlo k rozseknutí celé rohože.
Všichni sekali dobře a „erární“ meč se ukázal jako velmi funkční pro tuto disciplínu.
Dopolední trénink jsem završili technikami s bokkeny tachi uchi no kurai, které jsou v naší linii vyhrazeny pokročilejším studentům.
Před polednem jsem ukončili seminář a nezraněni na těle ni na duchu jsme se vrhli na úklid a pozvolný odjezd.
Pro mě osobně jsou takové akce skvělé. Koneckonců Shinbukan to není jen dojo, ale lidé a jejich příběhy. Říká se, že v dojo poznáš charakter člověka lépe, než jinde… No u piva to funguje také 😉
Díky Pavle za super víkend!
T. Suk
Video sestřih