Tentokrát se nám sešla dokonce dvě shrnutí od Radka H. a Ládi B., takže máte možnost si přečíst dva pohledy na seminář od různě pokročilých studentů 😉 . Seminář proběhl od 13. 2. do 15. 2. 2026 v Košicích pod taktovkou Andy Watson senseie (kyoshi, 7. dan).
Radek:
Cesta vlakem byla jako vždy super – zabrali jsme dvě kupé a čas rychle utíkal. Dokonce jsme měli stejnou stewardku jako při minulé výpravě. Po příjezdu jsme se rozdělili na několik skupin a vydali se na ubytování, které bylo kousek od tělocvičny. Doplnili jsme zásoby v nedalekém obchodě a vyrazili na večeři. Nápad to byl zajímavý, ale v jedné restauraci nás trošku zarazil společenský oděv návštěvníků a ústřicový předkrm za 20 eur. Hledali jsme tedy dál, až jsme nakonec objevili skvělou pizzerii. Po návratu na ubytování jsme potkali výpravu z Nozomi, která bydlela na stejném patře, a šlo se spát.
Druhý den jsme nadšeně vyrazili cvičit. Vše proběhlo hladce – jak nalezení tělocvičny, tak registrace. V hale bylo příjemně (nebyla zima), takže se mohlo hned začít. Celý seminář vedl sensei Andy Watson a pojal to opravdu poutavě. Pomocní učitelé – Gábor Hábermajer, Lukasz Machura, Michal Szczepanski, Michal Kolísek a Pavel Balvín – byli také skvělí. Překvapil mě přístup polských učitelů; bylo neuvěřitelné sledovat, jak se vzájemně špičkují, a přitom dokážou neustále udržet pozornost cvičících.
Tradičně se začalo první katou. Neprobíraly se jednotlivé body (ty přece každý zná 😉 ), ale zaměřili jsme se spíše na vzdálenost, časování a práci nohou. Pokračovalo se druhou katou a pak už na přeskáčku, abychom si uvědomili, co mají katy společné a v čem se naopak liší.
Nebyli jsme rozděleni do skupin podle stupňů, ale do řad podle nástupu při úvodním reiho. Bylo skvělé cvičit vedle vyšších stupňů a moci porovnávat rozdíly. Při trénování vzdálenosti jsme používali bokken (přece jen nechcete nikoho praštit železem) a reálného protivníka. U sedmé katy si člověk opravdu uvědomí, jak blízko protivníci jsou (a osobně bych mezi ně dobrovolně nelezl). Při jedné ukázce nechal sensei Watson dobrovolníka obklopit třemi lidmi s tasenými šinkeny – bylo vidět, jak se dotyčnému okamžitě zlepšilo seme a jak začal vnímat okolí úplně jinak.
Dopoledne rychle uteklo a následoval společný oběd. Musím pochválit organizaci, jídlo bylo zajištěné a za mě opravdu super. Po obědě se ještě chvíli cvičilo a pak začala příprava na zkoušky a zkoušky samotné. Z naší skupiny je nikdo neskládal, ale neodolal jsem a šel si sednout na tribunu, abych držel palce a sledoval ostatní. Bylo to zajímavé, i když z tribuny bylo vidět jen záda zkoušených, takže se člověk víc zaměřil na vytáčení zadní nohy a práci boků.
Večer se konala sayonara party. Restaurace sice vypadala menší, ale všichni jsme se vešli, dobře se najedli a popovídali.
Druhý den jsme čekali, zda se bude pokračovat v seitei iai, nebo přijde na řadu koryu. Překvapivě se však začalo probírat reiho – těch kulatých zad při zkouškách bylo asi opravdu hodně. Vysvětlování se ujal náš učitel Pavel Balvín a šlo mu to výborně (a překvapivě říkal totéž co u nás na trénincích 😉 ). Zbytek dne byl věnován zbývajícím katám a musím uznat, že v závěru už jsem doopravdy nemohl. Někteří po obědě už ani nenastoupili a zbytek dění sledovali z tribuny.
Seminář byl skvělý a nesl se v přátelském duchu. Když mě sensei Watson nechal zacvičit před všemi, aby ukázal chybu, kterou dělám, vůbec mi to nevadilo. Byl jsem sice dost nervózní, ale díky tomu si tu opravu zapamatuju.
Odpoledne jsme se rychle sbalili a vyrazili do kina v Optimě. Vlak jel až večer, tak jsme museli nějak vyplnit čas. Dali jsme si jídlo a část z nás šla na Avatara, část na Dream Team. Následoval přesun na nádraží a cesta vlakem směr Praha. Zabrali jsme tři kupé, chvíli ještě probírali zážitky (bylo jich plno) a pak už jen zbývalo si lehnout, spát a probudit se až na snídani těsně před Prahou.
Láďa:
Ačkoli od semináře v Košicích uběhl již nějaký čas, dovolil bych si zhodnocení tohoto semináře pohledem začátečníka. Seminář pod vedením senseie Andy Watsonem se konal od 13 .2. do 15. 2. 2026 v Košicích. Z našeho oddílu se zúčastnilo 9 iaidoka + 2 další dva cvičící ze Shinbukanu z jiných měst. Úroveň přítomných byla různá, od stupňů od kyu po dany.
Cestovali jsme vlakem a bylo to super, do Košic jsme dorazili odpoledne, ubytovali jsme se a nabírali síly na sobotní trénink.
Cvičení v sobotu začalo v cca 9 hodin úvodním reiho u kterého se pan Andy Watson zdržel, aby zdůraznil jeho význam a ukázal chyby, kterých se iaidoka dopouštějí. Speciálně u sebe jsem jich objevil spoustu.
Po reiho následovalo cvičení Seitei. Vždy nejdříve ukázka v provedení učitelů. Poté následovalo hromadné cvičení pod dozorem učitelů, kteří opravovali chyby cvičících. Tento systém pokračoval celý den až do ukončení sobotní části semináře.
V neděli seminář začínal zhruba ve stejnou dobu. Úvodní část pokračovala ve stylu soboty až do ukončení procvičení 12 katy seitei, což bylo zhruba do oběda. Poslední odpolední blok cvičení byl pro mě velmi příjemným překvapením, protože pan Andy Watson názorně demonstroval, že nejen forma cvičení koryu, ale i seitei může mít tzv. “bojovou formu”, kterou sensei nejen vysvětlil ale i osobně zacvičil. Pro mě to bylo fascinující.
Poté následovaly zkoušky, které jsme většinou sledovali z tribuny. Pak už jen závěrečné reiho, focení, formální rozloučení a poděkování všem zúčastněným učitelům a seminář byl u konce.
Odjížděli jsme opět vlakem a do Prahy jsme dorazili další den ráno.
Závěrem bych chtěl zhodnotit seminář z mého pohledu: přesto že byl seminář v Košicích pro mě trochu “Terra Incognica” celkový dojem byl vynikající, pan Andy Watson a ostatní učitelé také skvělí, takže se už těším na další seminář. Mohu potvrdit slova našeho učitele – účast na semináři posouvá schopnosti iaidoka o dost kupředu. Pokud jste dočetli až sem, velké díky a přeji hezký zbytek dne.
Bulvas Láďa
Fotografie: Z FB Shin Junsui Dojo https://www.facebook.com/shinjunsuidojo
