V sobotu 22. 1. 2022 se uskutečnil první z plánované série seminářů zaměřených na koryu Muso Shinden ryu linie Shinbukan. Vzhledem k předávání informací fixovaných na konkrétní linii byl seminář určen jen pro zvané oddíly. Konkrétně šlo o tři české Shinbukan dojo (Praha, Vyškov a Opava), Budo Plzeň a Nozomi dojo.
Kromě mého spíše věcného pohledu je zde dostupný i
Danův pohled
Původně měla seminář vést sehraná dvojice Pavel B. a Michal K. (oba 5. dan iaido), ale vlivem karantény se Pavel musel na poslední chvíli omluvit a vedení semináře připadlo čistě na Michala.
V tomto prvním společném semináři se probírala kata z úrovně shoden (Omori ryu), která je považována za vstupní v rámci koryu a většina technik se provádí z seiza.
Seminář začal v 9:30 společnou rozcvičkou (protažením) a důrazným upozorněním, že:
Cvičení koryu bez rozcvičky opravdu není dobrý nápad!
M. Kolísek (parafráze)
Následovalo připomenutí některých obecných rozdílů oproti seitei iai a vysvětlení reiho používané v této úrovni.
Dopolední blok a kus odpoledního byl věnován cvičení kihonu jednotlivých technik. Postupně jsme si zkoušeli přísuny v shohatto (sato, uto, atarito), druhou část z inyoshintai, blok a odstup z ryuto, začátek z gyakuto, začátek seichuto a druhou část z inyoshintai gyakute.
Každé technice předcházel zevrubný popis situace a mechaniky pohybu, který je třeba provést pro správné a funkční provedení techniky.
V shoden je důležité přežít
M. Kolísek (parafráze)
Kromě základní verze nám byly prezentovány i některé kae waza případně pro lepší pochopení i bojová varianta (bunkai waza nebo oyo waza). Mohli jsme se setkat i s jiným vysvětlením a provedením, než jak jsme běžně učeni, což je velmi důležité a obohacující.
Michalovo formu výuky mám rád, je precizní, podrobná a navíc „jiná“. Myslím si, že je důležité chodit na semináře i proto, že uslyšíte třeba i stejnou věc (jako vám říkají v domácím dojo), ale jiným způsobem. Občas mi nějaké vysvětlení tak nějak dojde až poté, co to slyším z více úhlů pohledu.
Bylo to výživné a nohám jsme dali dost zabrat. Naštěstí to Michal vycítil, a tak poměrně často probíhaly pětiminutové pauzy a krátké oddechy. Shoden je náročný a správné provedení vyžaduje silné nohy, které spalují dost kyslíku. S tím souvisí i citát semináře a „hláška“ dne:
MUSÍTE DĚLAT DŘEPY. UŽ JSEM VÁM TO ŘÍKAL?
M. Kolísek (zmíněno cca 12x za seminář)
Zní to možná vtipně, ale je to tak. Koryu je náročné a je třeba aby mělo vše, co má mít (a to je i síla a rychlost, nebo přesněji plynulost, načasování a gradace). To bez silných opěrných bodů (nohou) nelze. Takže nám byla naordinována každodenní medicína:
n * silový dřep
kde n = věk (nad 60 prý není třeba přidávat 😉 )
Zhruba hodinu po obědové pauze jsem dokončily cvičení kihonu. A již příjemně unavení jsem se přesunuli k celým kata. Snažili jsem se aplikovat dříve procvičované kihony a doplnili jsem to o další zajímavé poznatky, které nám byly předány. Abychom úplně nepadli, tak jsem suwari waza prokládali jedinou kata ze shoden ve stoje – koranto.
Nakonec jsme ukončili seminář bez procvičení kat junto a batto, které jsem si asi schovali na příště. Takže se všichni těšme na pokračování.
Velké poděkování patří Michalovi, protože mezi námi opravdu svědomitě chodil a pomáhal nám a zvládl to celé sám odučit a odříkat (navíc velkou část v roušce…), což opravdu není jen tak.
Tom Suk
Danův pohled
Zcela subjektivní, nevyvážený a tendenční pohled na sobotní seminář:
Na devátou se blížím k cíli Sokol Žižkov II, v pohodě parkuju a vstupuju do budovy. Budova se mi líbí, má výrazného ducha místa. Pozdravení s milou slečnou ve vrátnici, pozdravení s milými kolegy v šatně (vždycky Plzeň!) a už se sypu vzhůru do chrámu bolesti. Cože? Nepředbíhejme…
Ještě jsem na schodech a už ho skrz dveře vidím: Hattori Kolísek! Sám samojediný, s nano rouškou zlověstně kolem krku. Pavel Balvín, záruka slušného zacházení a úcty k věkem a nadměrným pohybem opotřebovaných úředníků, padl za oběť protiepidemickým opatřením. Ďáblovi z Vyškova teď nestojí nic v cestě, usmívá se a rozšafně vítá příchozí. A že jich je! Nečekal jsem takovou účast, mám z toho opravdu radost. Spousta lidí, které jsem dlouho neviděl, řada nových tváří. Moc hezké.
Pozdrav, rozcvička, cvičení…už jsem zmínil dřepy? Prý je měli všichni dělat jako přípravu. Já se o tom nedoslechl, ale já je dělám, já jsem sportovec. Již několikrát jsem pokořil Vídeňskou Mülleschofku, pěšmo i na kole, nemám se čeho bát. Jelikož si v koryu nejsem moc jistý, systém cvičení kihonů na 3-4 doby mi moc vyhovuje. Lépe chápu, co mám jak a kdy dělat, odstraňuje to tendenci vše spláchnout jedním ukvapený, ošizeným pohybem. Tohle by šlo.
Dochází na ukázky a demonstrace správných i špatných provedení. Zvolený figurant si není jistý životem. Cítí ohrožení Michalovým útokem, nasazenou rouškou a vypůjčeným bokkenem se sayou. I přes opakované týraní v průběhu celého dne figurant přežil fyzicky nezraněn, jen s minimem duševních šrámů. A ty jsem doma vyléčil dvěma Plzněma…😊
Kolem poledního už je znát únava všech zúčastněných. Pauze na oběd, rozumné chování omikronem ohrožených jedinců, rozptyl v prostoru. Jeden z mála hloučků (s rozestupy) vzniká kolem předsedy Nihonto Kenkyukai, který přinesl nějaké staré haraburdí, kupodivu cenné a esteticky působivé. Tomáš Suk o tom umí i moc hezky povídat, takze nám pauza krásně uběhne bez potřebné relaxace…
Po obědě se zdá být jedinným fukčním Michal a energicky nás pohání do další fáze cvičení. Údajně máme zahnat jakousi postgastrální demenci. Nevím, nepochopil jsem to. Každopádně už mi nějak dochází, že není dřep jako dřep. Nějaký mi asi chybí. Hodinku do dvou ještě dávám, ale už vlažněji a se vzrůstajícím nekomfortem v oblasti nártů a kolen. Ani to kiri už není, co ráno bývalo. Ale bojujeme všichni, pořád je to zábava, pořád se je moc co učit.
O pauze píšu domů, že ve tři končíme, že to k tomu tak spěje. I Michal zmínil, že má od Pavla souhlas k flexibilnímu řešení závěru semináře (pardon, Michal říkal, že dnes máme volnější verzi, workshop). Jenže…záludný plán zahltit pana učitele dotazy nevede ke kýženému zvolnění fyzických aktivit. Naopak motivuje vyučujícího vystupňovat intenzitu, vyuzít čas k předání dalších vědomostí. Zkouším ještě vychytrale zvrátit situaci ujištěním, že v případě zkrácení programu nebudu vyžadovat vrácení vstupného. I tento plán padá, a to doslova, na kolena. Jedeme kata, není úniku, není záchrany.
Po půl čtvrté už jen napodobuju pohyby dříve známé jako iaido. Nikdo to nevzdává, všichni cvičí. Já taky.
Závěrečné reiho prožívám téměř v letargii. Sundávám kousavé chrániče kolen, potrhané tabi, balím a loučím se. Jdu do auta, sedám si za volant a sedím. Je potřeba chvíli počkat, zrelaxovat, jinak někoho přejedu.
Doma ze mě únava opadá a dostavuje se úžasný pocit krásně stráveného dne. Všechno je jak má být. Jsem sedřený, naučil jsem se mnoho nového, mám jasněji, co dál cvičit. Baví mě to a jestli to vyjde, podobný víkendový seminář by měl být každé čtvrteletí. Pro mě, přespolního, je to hodně důležité!
Děkuju mockrát Pavlovi a Michalovi za organizaci a provedení semináře (workshopu). A stejně jako slibuju zubaři, že už nebudu dětem užírat sladkosti, slibuju, že budu dělat víc dřepů. Aspoň do příště😊
Dan Marks
