Nozomi Iaido seminář a Taikai 2022

Po dvouleté odmlce proběhl tradiční Nozomi seminář a Team Taikai. Událost probíhala od pátku 29. 4. do neděle 1. 5. 2022 v prostorách sportovní haly Třebeš (So+Ne).

Akci vedl sensei Andy Watsona (7. dan iaido, kyoshi), který je osobním studentem Ishido senseie.

Shinbukan výprava 2. den

Andy sensei je skvělý technik a učitel, který dokáže na semináři (i tak dlouhém jakým tento je) udržet živou pozornost a zájem zúčastněných. Vždy se těším na jeho seminář, jelikož jeho pojetí iaido je poněkud rozdílné od Pavlova. Díky tomu mám zaručeno, že si odvezu mnoho nových poznatků, postřehů a názorů.

Vzhledem k tomu, že se nás na seminář vydalo z Prahy mnoho, tak různé části popíší různí povolaní lidé.

Pátek 29.4. (odpolední cvičení)

V pátek jsem se neinformována o změnách dostavila na místo o hodinu dříve a zmateně jsem se vrhala na žačky odcházející ze školy s tím, že nutně potřebuji do tělocvičny a poté zoufale lomcovala zavřenými dveřmi. Naštěstí jsem se dovolala organizátorovi akce a dozvěděla se, že opravdu nejsou už všichni zákeřně schovaní uvnitř.

No nic, spadl mi kámen ze srdce a záhy mě potěšil pohled na venku postávajícího senseie Michala Kolíska a Radku, protože to znamenalo, že už nejsem opuštěná a že nejsem za Shinbukan sama. Jak to tak v životě chodí, radost byla rychle vystřídána jinými dojmy, protože dámská šatna neexistovala a Radčinu odvahu jsem neměla…Ale všechna úskalí překonána a teď už jen těšit se na senseie.

Sensei Andy Watson na mě udělal rovnou velký dojem. Usměvavý, charismatický, vtipný, šířil kolem sebe pohodovou a příjemnou atmosféru. Začali jsme kihon, hodně suburi a tempo se zvyšovalo. Kolikrát jsem si už slibovala, že budu doma cvičit suburi, aby mě tohle nezničilo hned na začátku seminářů. A jak to dopadlo – ruce mě bolely ještě v neděli a otlaky na dlaních skoro horší než od vidlí :).
Po slušné dávce suburi sensei zařadil „zábavné“ kihony. Jak zdůrazňoval, trénink nás musí bavit. Pokud to nebudeme dělat pro radost, tak to nebude mít moc smysl. Takže překroky do boku a sek, dva kroky a sek, tři kroky a sek, jedenáctá kata opačně a to vše nakonec korunováno cvičením překroky do boku&sek&zpěv. Obdivuji ty, co to dali, každopádně to byl zajímavý zážitek.

Poté jsme začali cvičit první a druhou katu. U první katy mě asi nejvíc překvapilo, že sensei chtěl, abychom po nukitsuke pocitově vyvinuli trochu seme jako v koryu. V druhé katě mě zase překvapil posun levé nohy vpřed po dotočení, který by měl být výrazný, viditelný. Určitě tam bylo více objevných věcí, ale člověk neudrží úplně všechno a ostatně…měli jste tam být taky :).

Eva

Sobota (Seminář)

Z praktických důvodů jsem se semináře mohl zúčastnit až v sobotu, ale už cestou tam, kdy jsme nabrali Evu a ona vyprávěla, jsem toho litoval. Svět opět přišel o můj pěvecký debut…

V sobotu jsme začínali v 10:00, což bylo ze strany dojíždějících kladně přijato. Po relativně krátké rozcvičce spojené s kihonem jsme se pozvolna pustili do vybraných částí kata – takový iaido dril. Osobně jsem byl rád, protože obdobně cvičím i sám. Andy vysvětloval, že je to výrazně efektivnější než cvičení celých kata. Cca za hodinu jsme přešli na celá kata a
jeli jsme pěkně popořadě.

Andy zdůrazňoval, že aplikuje speciální výukovou metodu, kterou nazval „Kontrola a kalibrace)

Control & Calibration (C&C).

Prý nám (Čechům) svědčí. Šlo vlastně o to, že nám kata ukázal a vypíchl některé detaily, které bychom měli změnit. Následně jsem se vrátili na svá místa a samostatně vlastní rychlostí procvičovali. Takhle to mohlo proběhnout, dokud (asi) nebyl vidět pokrok, nebo únava 😀 . Každý byl tedy v jisté úrovni svým „učitelem a kontrolorem“.

Musím říct, že jsem v několika případech musel sáhnout po „zápisníku“ a něco si poznamenat. Ať už šlo o časování pohledu a seku ve vybraných katách, nebo o detaily definující katate kiri (třeba v 6. kata). Často si také sensei někoho z cvičících vybral, aby na něm ukázal buď častou chybu, nebo něco pěkného, co bychom měli převzít i do svého cvičení. Obecně se snažil o velkou názornost vysvětlované problematiky.

Zajímavá byla reakce senseie na téma „kaso tekki“, kdy se dotaz týkal období (stupně), kdy je třeba se více zaměřit na boj (nepřítele / kaso tekki, seme…) a „opustit/uvolnit“ techniku. Odpověď byla v celku prostá:

hachidan.

Následovala krátká vsuvka na toto téma, kdy sensei přiblížil své dosavadní rozhovory s japonskými učiteli o jejich chápání iaido. Zdůraznil, že zloba/nenávist/zaměření se na smrt a zabití nepřítele do iaido nepatří. Pokud někdo neovládá výborně techniku a místo toho „se vyžívá“ v zabití (i když jen stínového protivníka), pak si jen ošklivě masíruje své ego. A ego (egocentrismus) do bojových umění dnešní doby určitě nepatří (a vlastně nikam).

Doufám, že jsem některé části moc nezkomolil nebo nepřevrátil, protože jsou ve většině případů trochu obroušeny mým pohledem na iaido a překladem.

Když jsem po cca 2,5 hodinách měli probrané 4 kata, tak jsme moc nevěřili, že se nám podaří dokončit celou seitei. Někteří nevěřící Tomášové dokonce predikovali, že se další den bude s ohledem na probrané cvičit jen 1–9. Nicméně se zařadilo na vyšší rychlost a do konce semináře v 18:00 jsme vše stihli, včetně často zrádné a opomíjené 12. kata. Za sebe mohu říct, že jsem docela unaven opustil tělocviku a byl moc rád, že nemusím řídit do
Prahy. Cestou zpět jsme si povídali o tom, co koho zaujalo a bylo toho dost.

Teď bylo třeba se rozumně vyspat, protože nás čekalo taikai další den a odjezd z Prahy v 7:10.

T. Suk

Neděle (Taikai)

Shinbukan postavil 3 teamy: Toshiro (Jirka, Petr, Eva), Mifune (Tom, Jakub, Nikodým (půjčená posila z Nozomi) a Takanoyama (Radek, Martin).

Byl jsem osobně rád, že jsem vůbec na taikai dorazil včas. Tentokrát jsem raději jel autobusem, na rozdíl od soboty, kdy se mi stihnout začátek téměř nepovedlo. Díky této zkušenosti jsem zjistil, že Google maps, které vám ukáží cestu s použitím MHD ode dveří ke dveřím, jsou asi luxus jen určitých měst. Naštěstí jsem ale našel správnou cestu večer předem.

Bylo skvělé, že jsme měli 3 týmy složené předem (díky tomu, jak mnoho nás za Shinbukanu přijelo), které se úspěšně rozpadli ještě před začátkem – kromě našeho. Já si příliš velké naděje nedělal, ale nakonec se našemu týmu příliš nedařilo prohrávat a z asi 10 zápasů jsme vyhráli 8, což nám zaručilo hezké třetí místo. Mě osobně nejvíc potěšil fakt, že ze mě už celkem opadla nervozita během mých zápasů. I když je nějaká nejistota po nástupu vždy cítit, vlastně jsem si to oproti mým začátkům mnohem více užíval a snažil se více vzpomínat na to, co jsem si odnesl z předchozího dne a zapracovat to.

Trochu zamrzelo, že pokud bychom se zařídili podle nápadu Evy (byla se mnou v týmu) a odvážili se v jednu chvíli strategizovat s přehozením pořadí, možná jsme se mohli umístit ještě výše (ale to k tomu asi patří). Pro mě je to poučení pro příště.

Shinbukan Toshiro 3. místo!

Od organizátorů bylo také hezké, že jsme měli společný oběd oba dva dny přímo ve sportovní hale. Jen je škoda, že se z organizačních důvodů začátek posunul a my už byli při vyhlášení obědové přestávky motivovaní na posledních pár zápasů. Bál jsem se, že se mi po obědě bude chtít víc spát než zápasit :). Závěrečné proslovy, vyhlášení výsledků a předání cen už překvapivě docela příjemně odsýpaly a já mohl jet s relativně klidnou hlavou plnou spoustou nových poznatků domů.

Petr V.

Celkově se jednalo o opravdu povedený seminář i závody s perfektní přípravou ze strany pořádajícího oddílu Nozomi. Věřím, že si všichni odnesli nové poznatky a energii pokračovat ve své cestě.

Control & Calibration (C&C)

Napsat komentář