Na přelomu července a srpna probíhal v Budapešti seminář s japonskými učiteli. Bohužel se letos ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit nejvyšší představený naší linie sensei Shizufumi Ishido, nicmně i tak byl výběr učitelů znamenitý.
Seminář měl dvě části: první věnovaná jodo (od 30.7. do 1. 8.), druhá iaido (odpoledne 1. 8. do 3. 8.). Naše Shinbukan výprava se zúčastnila pouze iaido části.
Členové japonské delegace:
- Masakazu Oshita (kyoshi, 8. dan iaido)
- Toshiyuki Otake (hanshi 8. dan jodo, kyoshi 7. dan iaido)
- Takakazu Ishii (kyoshi 8. dan iaido, kyoshi 7. dan kendo)
- Morishima Kazuki (kyoshi 8. dan iaido, 5. dan kendo, 5. dan jodo)
- Takizawa Tomomi (kyoshi 7. dan iaido)
- Kotaro Ishido (kyoshi 7. dan iaido, kyoshi 7. dan jodo)
- Yuko Inari (kyoshi 7. dan iaido, 5. dan jodo, 3. dan kendo)
Jak již bylo zmíněno, naše výprava se účastnila jen části věnované iaido. Proto Pražská enkláva vyrazila v ranních hodinách v sobotu směr Budapešť – jeli jsme rozděleni do dvou skupin, každá ve svém voze.
První skupina, pro jednoduchost ji budeme nazývat skupinou A, jela ve složení Honza V. a moje maličkost. Vyrazili jsme z matičky Prahy již ve 4 ráno. Druhá skupina ve složení Pavel B., Jarda a Adéla, nazývejme ji opět pro zjednodušení skupinou B, tím nechci říci, že by snad byla podřadnější, to je čistě rozlišovací označení – tedy béčko, vyrazila později.
Cesta ubíhala v klidu až do Maďarska, kde naše skupina (která jela dříve) zahájila rozsáhlé objízdné manévry z důvodu obří kolony aut směřující na jih. Skupina A nakonec tento nepříjemný stav překonala a na seminář se dostavila v čas. Béčko, které vyrazilo později, bohužel v koloně zůstalo déle, a proto dorazili na seminář později (proto také absentují na celkové fotografii pořízené při zahájení semináře) – opravdu nejde o nějaké hodnocení, čistě pro rozlišení v textu…
Sobota 1. 8.
Pro uvedení do kontextu, seminář probíhal během delšího suchého období veder, kdy teplota přes den překračovala 38 °C. V noci pak milostivě naklesala na cca 20 až 22 °C. Z toho důvodu jsme měli vážné obavy, že v tělocvičně proběhne mumifikace cvičících – maďarští kolegové ale ukázali své vlohy, jelikož byla hlavní tělocvična klimatizována a bylo v ní moc příjemně.
Seminář byl jako tradičně zahájen pozdravením a nevyhnutelnými proslovy. Zahájení byl přítomen i velvyslanec Japonska v Maďarsku. Hned poté proběhlo ono focení (prý bylo přítomno cca 250 iaidoka!). Následovalo moc povedené enbu japonských učitelů. Bylo opravdu na co se dívat, jelikož zde byly zastoupeny tři různé koryu (Shinden, Jikiden a Hoki). Poté ještě proběhlo cvičení / enbu 12 kata seitei v podání účastníků rozdělených na poloviny.
Následně se praktického vedení ujal sensei Morishima, který za podpory Takizawa sensei začal postupně procházet „novinky“ v pojetí a provádění 12 seitei kata. Jako vždy šlo o menší i větší změny, různé návraty k již dříve platným variantám a podobně. Některé změny byly již dříve diskutovány, jiné mi přišly zcela nové. Nicméně sensei vysvětloval, že v některých případech jsou nyní platné obě varianty (stará i nová). Během tohoto výkladu přišlo i naše béčko v čele s Pavlem 🙂 .
Tento koncept výkladu a ukázek nám zabral prakticky celé odpoledne, takže jsme nakonec seitei zacvičili ve skupinách (do 2. danu, 2. – 5. dan (půlka), 5. (půlka) – 7. dan). Nutno podotknout, že na semináři bylo opravdu hodně držitelů vyšších danů včetně pěkné sbírky evropských učitelů úrovně 7. dan.
Po ubytování (nutno podotknout, že naše skupina A byla ubytována v zařízení úrovně Strahovských kolejí), zabydlení a zkulturnění sebe sama jsme se vydali objevovat krásy doruda rozpálené Budapešti. Nakonec jsme se s béčkem harmonizovali v čase a prostoru a zašli společně na fajn indickou večeři s následným pivem v příjemném podniku.
Neděle 2. 8.
V neděli (jak jsme zjistili) bylo v plánu odpolední taikai – naše skupina A se nepřihlásila ani dodatečně, protože jsem s tím už ani nepočítali. Nicméně dopoledne probíhalo standardní keiko.
Hned po nástupu nám byl prezentován „návrh změn“, které jsou jednány v rámci ZNKR. Některé nám přišli zvláštní (sageo, sedání, noto…) a jiné zajímavé. Zatím nejde o žádná „daná“ pravidla ani o plánované změny – jen se o tom jedná. Pak padlo pár otázek, některé zajímavé jiné již milionkrát diskutované a minimálně jedna naprosto absurdní (vy čtenáři, kteří jste zde nebyli se můžete jen dohadovat o co asi šlo – na konci textu vám poskytnu nápovědu).
Následovalo cvičení, kdy jsem se rozdělili do skupin nikoliv podle stupňů ale podle „zájmu a koryu„. Mohlo se cvičit prakticky vše od ZNKR seitei, přes shoden po okuden, a to pro Shinden i nemálo zastoupený Jikiden. Já si po rozvahách vybral chuden, který si vzal na starost sensei Kotaro Ishido, Honza a Adéla Shoden (pod vedením Ishii sensei) a Pavel s Jardou Okuden tachiwaza.
V mojí skupině mělo jít o nácvik na taikai (což ale zřejmě ne každý pochopil), takže cvičení probíhalo formou volného tréninku s kontrolou od učitele a občasným výkladem k některým kata. Pojetí Ishido Kotaro senseie bylo v některých aspektech jiné, než jsem zvyklý, ale velmi se mi líbilo, a tak jsem se jej pokusil převzít. Bylo vidět, že sensei velmi dbá na kaso teki, zejména na znalosti jeho přesné pozice a jeho jednání během kata. Samozřejmostí bylo dokonalé a ladné zvládnutí technické stránky waza.
Po obědě jsem ještě hodinu pokračovali v tomto formátu, pak se již přichystala shiaijo a začaly závody. Pro potřeby taikai byly připraveny 4 shiaijo a skupina japonských učitelů byla rozšířena o evropské rozhodčí 7. danů a Gábora s Pavlem. Taikai bylo týmové ve formátu KO a bylo směřováno především na cvičení koryu. Navíc mělo zvláštní formu rozdělení do týmů – všichni přihlášení byli rozděleni víceméně náhodně do jednotlivých týmů, tak aby byly týmy zhruba vyrovnané. Z našeho dojo se nakonec účastnila jen Adéla, která skončila v týmu „Gracious Guitar“ (ano názvy byly přiděleny a byly pojaty vtipně) ve složení: Adela Hajkova (Mukyu), Farkas Viktor (4. dan), Gergely Vass (6. dan). Pokud se nepletu, postoupili do semifinále.
Skupina A se nenápadně odporoučela a jala se poznávat krásy města. Budapešťský hradní okresek je fakt pěkný a skýtá parádní výhled na Dunaj a velkou část města. Očividně se snaží toto turisticky vytížené místo dát do perfektního stavu, jelikož byly budovy buď opravené, nebo u nich právě probíhala rekonstrukce. To už bohužel nelze říct o některých jiných neturistických částech města.
Večer jsem se opět shledali v restauraci, kde se sešla téměř celá česká výprava – skupina A se tam víceméně vecpala, protože na nás zapomněli při zamlouvání prostory (naše chyba – měli jsem být na taikai 🙂 ). Pak už se jen pilo, jedlo a probíralo vše možné – od hloupých otázek na semináři, přes kontroverzní „možné změny“, až po přízemní věci ve formě výčtu různých bolení, která některé z nás trápila. Po tak náročné disputaci jsme se rozhodli ještě zajít na výrazně lépe zařízenou ubikaci béčka a podělit se s nimi o ukořistěné tokajské víno.
Pondělí 3. 8.
Pondělí bylo horké stejně jako předchozí dny – tělocvična (alespoň ta hlavní) byla stále klimatizována. Opět nastala změna, jelikož se dnes účastníci rozdělili do jiných skupin. Pokud se nemýlím, tak to bylo asi takto: Shinden, Jikiden, Jushin (jen pro zvané), Seitei a kdo by rád, tak si mohl vyzkoušet Hoki ryu pod vedením Takizawa sensei.
Vědom si své příslušnosti k tradici, škole a linii a povinností z toho vyplývajících, jsem se se slzou v oku hrdě přesunul do skupiny sensei Takizawy na ochutnávku Hoki ryu. Logicky se stalo to, že jsem se v této relativně malé skupině odvážlivců sešel i s dalšími dvěma dezertéry z našeho dojo.
V naší skupině nám sensei nejprve vysvětlila některá specifika Hoki ryu (oproti Shinden) a následně jsme ve skupině došly k úzu, že zkusíme jednu snazší a jednu komplexnější techniku. Vyzkoušeli jsme si krásná kata Kiritsuke, Mune no katana a Mukou zume. Některé pohybové vzorce byly moc zajímavé a já jsem si tento krátký exkurz moc užil.
Po skončení jsme byli rozpuštěni do našich domovských ryu – což pro nás znamenalo Shinden (případně Seitei ZNKR). Ve skupině Shinden, vedené Ishido Kotaro sensei, jsme měli volný trénink s tím, že sensei procházel a opravoval zejména větší chyby technického rázu.
Po poledni byl v harmonogramu ještě krátký trénink a následně zkoušky. Nicméně áčko i béčko vědomi si dlouhé cesty a komplikacích, které nás zastihly na cestě sem, se shodli, že vyrazíme směr domov.
Seminář byl velmi zajímavý a výběr učitelů znamenitý. Opravdu jsem se užíval každou chvíli, kdy jsem mohl učitele pozorovat při cvičení a vysvětlování. Vždy to člověku pootevře dveře a ukáže, kam až je možné v iaido dojít. Trochu mě mrzelo, že relativně hodně času zabralo taikai – za sebe bych raději pokračoval v semináři s výukou a ukázkami. Ze semináře si odvážím relativně velký soubor poznámek, několik významných změn v koryu, otevření dveří do světa dosud nepoznaného pokročilého umění mrkání (nicméně toto bude potřeba podrobit významnému výzkumu!), seznámení s Hoki ryu a spoustu zážitků a dobře stráveného času s přáteli a kolegy z dojo i odjinud.
Díky moc za prima seminář!
T. Suk
