Během horkých letních dní (15.-17. 8.) proběhl v Českých Budějovicích třídenní seminář pod vedením senseie Harady Kazuhiro (hanshi, 8. dan iaido). Jako pomocní učitelé byli přizváni paní Sylvia Ordynsky (kyoshi, 7. dan iaido) a senseiův bratr pan Harada Shigehiro (kyoshi, 7. dan iaido). Tato událost organizovaná Kokki dojo je již 5. návštěvou senseie v ČR za účelem výuky iaido a je otevřena pro cvičící všech úrovní.
Jedním ze specifik seminářů s panem Haradou je i zapojení do harmonogramu delších besed či přednášek, kdy sensei vysvětluje některé principy, zajímavosti či záludnosti ze světa iaido.
Pátek
Sensei zahájil seminář cca dvouhodinovou besedou, ve které s námi prošel několik zajímavých témat. V tomto roce začal svůj výklad tématem „Co je potřeba zvládnout/zdokonalit na daný stupeň v iaido„. Zahajující otázka, zda všichni víme, co se po nás vlastně na posledních zkouškách chtělo, byla spíše reflektována jako námět k zamyšlení, ale sensei brzy vysvětlil, jak on vnímá požadavky na jednotlivé stupně dan. Dovolím si výklad zjednodušeně parafrázovat:
- 1. – 3. dan – základy (kihon), čímž sensei chápe správné provedení základních technik (nukitsuke, kiriotoshi, chiburi, noto). V těchto úrovních není nutné používat (příliš) síly a rychlosti.
- 4. – 5. dan – oživit techniku pomocí použití Ki ken tai no ichi (気剣体一), metsuke (目付), kime (決め), kihaku (気迫), riai (理合), časování…
- 6. – 7. dan – ukázat v technice „úmysl/význam“, „rozhodnutí“ a „důvod“.
- 8. dan – být dobrým vzorem pro ostatní.
U titulu hanshi sensei prohlásil, že neví jaká jsou kritéria pro jeho udělení, ale je možné, že hodnotí i osobnost člověka jako takovou (Pzn: Úspěšnost žadatelů bývá pod 1 %).
Sensei se k danému téma během víkendu ještě několikrát v krátkosti vrátil (konkrétně moji skupinu žádal, abychom se vyvarovali chyb (návyků/zlozvyků) osvojených během dosavadního studia iaido.
Dalším tématem byla nová kniha, kterou (spolu)napsala paní Ordynsky, ve které se zaměřila na některé aspekty iaido. Knihu dostal darem i Pavel, takže máme nový studijní materiál ;).
Po besedě proběhlo rozdělení do tří skupin dle technických stupňů. Nejpočetnější skupina byla věnována stupňům do 2. danu včetně, následovala skupina 3. dan a pak skupina 4. až 6. dan. Aby byl seminář zajímavý a pestrý, tak se učitelé během víkendu u jednotlivých skupin vystřídali.
U naší skupiny začal výuku sensei Harada Kazuhiro, který nám kladl na srdce správné použití tandenu a pověstného KICKu v první a druhé kata. Ve třetí technice jsme se zaměřili především na správné časování ukenagashi, tak aby bylo opravdu funkční.
Následně jsem opět společně prošli další techniky a do naší skupiny byla přidělena jako vyučující paní Ordynsky s tím, že se máme pokusit od ní naučit Ki ken tai no ichi.
Paní Ordynsky se s námi vrátila k 1.- 3. kata a postupně jsme pokračovali až do ropponme. Část semináře s paní Ordynsky byla zaměřena především na praktické procvičování technik s tím, že sensei procházela mezi námi a opravovala nám konkrétní chyby a nedostatky. Občas svolala všechny do středu a nějaký očividně více obvyklý problém jsme rozebrali do hloubky.
Měli jsme díky tomu poměrně rychlé tempo cvičení, což při 27 °C, které byly v tělocvičně stabilně, bylo náročné (někteří z nás si nebrali servítky a použili i jiné možná přiléhavější termíny popisující zátěž, únavu a kapaliny, které z nás dost často stékaly v menších proudech). Když jsme v 16:00 ukončili společné cvičení, tak jsme byli opravdu unaveni a každý se šel po různu rekreovat, abychom se dokázali další den alespoň nějak hýbat.
Sobota
V sobotu naše skupina pokračovala s paní Ordynsky a zopakovali jsme v obdobném režimu kata včerejšího úsilí. V hale bylo opět horko (napříč tomu, že venku bylo příjemných 17 °C), takže jsme brzy byly v podobném stavu, jako předchozí odpoledne. Změna nastala ve chvíli, kdy se podařilo zapnout klimatizaci, která sice teplotu reálně nesnížila, ale rozpohybovala vzduch, což bylo neuvěřitelně příjemné.
Po společném úvodu a opakování předchozích technik jsme pokročili dále – s tím se pojila i změna učitele u naší skupiny. Tentokrát se nám věnoval pan Harada Shigehiro. Jeho výuka byla koncipována jinak. Po ukázce konkrétní techniky, kdy nám vysvětlil, v čem u ní spočívá zakopaný pes, jsme se snažili procvičovat daný prvek. Pan Harada Shigehiro je opravdu skvělý učitel, což dokázal i tím, že i přes jazykový blok nám bylo většinou zcela jasné, co nám ukazuje nebo vysvětluje. Velmi dobře dokázal cvičením vyjádřit rozdíl, který nastane, pokud se (ne)použije některá drobnost správně, nebo není vhodně použito časování či ki ken tai no ichi…
Všichni jsme se nicméně zasmáli, když byl požádán senseiem, aby předvedl první techniku bez kick – jeho reakce byla:
„Bez Kicku??? To neumím :D“.
Pan Shigehiro s námi opět prošel všechny dosavadně procvičené kata a ke každé nám něco řekl nebo předvedl. Čas byl vyrovnán na zhruba 50 % cvičení a 50 % výklad a ukázky.
Za sebe mohu říct, že se mi pojetí iaido pana Harady Shigehiro moc líbilo. Energické, silné a plné iaido s důrazem na funkčnost. Krásné, ale tou krásou, když je něco čisté, bez příkras a zbytečností.
V sobotu večer proběhla Sayonara party, na které jsem bohužel nebyl, a tak se o své dojmy podělila Lenka:
Jako vždy to bylo skvělé se sejít v tak hojném počtu i jinde než v tělocvičně a pohovořit s učiteli, přáteli i kolegy o tom, co nás všechny spojuje ale i nad jinými tématy. Tyto okamžiky jsou vzácné a jsem za ně vždy moc ráda.
Neděle
V neděli naše skupinka pokračovala s panem Haradou Shigehiro a dokončili jsme 12 kata seitei.
Zhruba po poledni se k nám jako vyučující vrátil sensei Harada Kazuhiro a my se opět věnovali spíše vnitřním stránkám iaido (a jejich praktické aplikaci). Sensei se později rozhodl o zařazení tří technik koryu MSR: Gyakuto, Seichuto a Koranto.
Sensei zdůrazňoval, že koryu MSR (ač jde o jednu školu) má mnoho podob (větví), ale že nejlepší z nich je pro každého z nás ta, kterou nás učí náš učitel – tenhle přístup považuji za opravdu moudrý. Jeho osobní pojetí bylo moc pěkné, a tak jsme si mohli vyzkoušet i trochu jiný způsob, než na které jsme zvyklí v linii Shinbukan.
Mezi větší rozdíly patří například, že sensei při Gyakuto bodá todome téměř svisle anebo v Koranto vychází levou nohou, čímž se zkrátí vzdálenost od soupeře.
Pro mě (a jistě nejen pro mě) byla velkým dárkem od senseie ukázka pro naši skupinu, kdy sensei zacvičil první techniku. Zacvičil ji… no asi by se hodilo říci dokonale, ale to není přesné. Když nad tím přemýšlím, tak ten pocit, který ve mě vzbudila, byl spíš plnost nebo vyplněnost. Pro sebe s tím pracuji jako s dokonale vyplněným prostorem daleko přesahující samotný dosah techniky. Sensei jako by naplnil celé své okolí tou jedinou technikou a svým seme nebo osobností?
Takové chvíle, ač poměrně vzácné, jsou pro mě důležité, protože ukazují, jak daleko lze v iaido zajít.
Seminář skončil a my všichni si domů odvážíme mnoho postřehů a nových podnětů ke studiu.
Chci moc poděkovat Kokki dojo za organizaci této skvělé akce a Vláďovi H. za překládání občas dost složitých tezí během celého semináře. Těším se na další setkání!
Pár drobností, postřehů a „citátů“
Na závěr bych přidal pár drobností, které mě zaujaly a myslím, že je dobré si je zapamatovat. Budou bohužel trochu vytržené z kontextu, ale pro ty z nás, kteří na semináři byli to snad bude zajímaví připomenutí:
V iaido jsou důležité ty věci, které nejsou vidět.
Myšleny „drobnosti“, například správný úchop, nastavení mysli, práce s tanden…
Technika je stále stejná (u technických stupňů), ale mění se srdce/duch.
Provedení techniky se mění mezi stupni v závislosti na tom, jak se k technice přistupuje. Se změnou přístupu se automaticky změní i provedení techniky.
Pokud cvičení bolí, tak je to špatně a je třeba cvičit jinak.
Myšleno v případě bolesti kloubů, nebo přetrvávajících zdravotních obtíží.
NEPLATÍ to pro dočasnou bolest svalovou při konkrétní zatížení.
Pokud jste na pochybách, jak něco má být, pak je většinou správná odpověď: „přirozeně„.
Přirozeně ale neznamená snadno!
Pokud budeme správně hodnotit zápasy (dbát a klást důraz na opravdu důležité body), pak se stane i iaido „správnější“.
Sensei se několikrát vracel k tématu, co je při iaido důležité. Kladl na srdce, abychom se tomu věnovali a následně to dokázali ocenit při taikai. Nakonec to více rozvinul při otázce „Jak se hodnotí závody při iaido, když body chakuganten jsou jasně dané, ale každý učitel má nějaký vlastní přístup“.
Názvy technik/kata jsou důležité, jelikož definují, co je na dané technice to důležité.
Pokud se kata jmenuje Morote tsuki, pak bychom měli věnovat obzvláštní důraz/píli na techniku Morote tsuki 🙂
Na základě svých neukázněných poznámek a aktuálního stavu pochopení napsal: Tomáš Suk
