Dne 24. 4. 2018 proběhla v rámci Hovorů o meči, s podporou pražské Lucerny v prostorách její galerie, přednáška mečíře Matsuba Ichiro (松葉 一路). Více o jeho osobě naleznete ve článku z minulého roku: https://nihonto.japan.cz/nase-historie/rok-2017/200-matsuba-ichiro-kunimasa.
O zasvěcený překlad se postaral Jakub Zeman. Sensei tentokrát zvolil za nosné téma přednášky představení své nové knihy:
PROČ JAPONSKÝ MEČ TAK DOBŘE SEKÁ A JE TAK KRÁSNÝ
Ve své knize sensei popisuje pohled na výrobu japonských mečů a jejich použití.
Meč je sice primárně zbraň, ale zvláště dnes je důležitý jeho rozměr estetický. Právě tento rozpor mezi krásou a funkcí sensei silně pociťoval. Ve svých kovářských začátcích se zaměřil pouze na estetickou stránku (tvar sugata, hamon, atd…). Po získání kovářské licence, když si otevřel svou dílnu, se setkával s mnoha budoka, kteří provádějí tameshigiri (試し斬り) a mají zájem meč v této aplikaci použít. Zhruba ve stejné době došlo ke konfrontaci, kdy byly mistrovy meče testovány a on s lítostí zjistil, že nesekají nijak zvlášť dobře. Příčina spočívá v dnešní poptávce, kdy cca 90 % zákazníků kupuje japonský meč jako umělecký předmět.
Sensei zmínil jeden meč z období Edo, na jehož čepeli je rytina “Člověk nemá žádné kosti” a na řapu nakago je nápis mečíře: Jsem sice nešikovný, ale dělám meče tak, že dobře sekají a v pití sake mě nikdo nepřekoná”. Sensei poukázal na skutečnost, že pokud historické meče nebyly obzvlášť krásné, tak ani mečíř nebyl vysoce ceněn. Proto mistr Matsuba pečlivě vysvětluje svým žákům takové technologické postupy, aby na meči vznikaly ceněné kalicí známky.
V dnešní době, kdy jsou nově vyráběné meče předmětem především uměleckým, se pomalu ztrácejí znalosti o jejich praktické funkčnosti. Mistr se touto otázkou velmi zaobírá a zajímá se o to, zda má vliv například druh hamonu na sekací schopnosti meče. Uzavřel toto téma informací, že přímá linie kalení suguha (直刃) je optimální pro sekání, ale není vizuálně atraktivní. Zatímco čepel s divokým a krásným kalením typu hitatsura (皆焼) je při sekání náchylnější na zlomení.
Výsledkem jeho třicetiletého bádání a úvah nad rozporem Krása versus Funkčnost je poznání, že obojí je velmi důležité! Spojení estetiky a funkčnosti v jednom meči je velmi složité, a proto tento úkol dokáže splnit pouze velmi zkušený mečíř.
Mistr se s oblibou věnuje kování zajímavostí v oblasti japonského meče. Jednou, kterou zmínil, je dlouhý meč vykovaný z meteoritického železa. Výroba čepele mu trvala velmi dlouho (3 měsíce). Další zvláštností je složitý a neobvyklý hamon, kdy je prokalen kromě ostří také hřbet mune ve stylu gunome-choji (互目-丁子), po vzoru mečíře Sukesada tradice Bizen (備前).
Nyní se pan Matsuba věnuje kalení typu hitatsura, jako je na meči Karakashiwa (唐柏) školy Soshu (相州). Tento meč mohl mistr přímo studovat a jeho úroveň považuje za “božskou dovednost”. Zatím je prý se svým výtvorem spokojen zhruba na 20 %, ale bude se prý snažit dále.
Meč by měl svému majiteli „padnout“
Sensei upozornil na důležitý vztah mezi majitelem a jeho mečem. Každý konkrétní člověk je jedinečný a každému tedy vyhovuje něco jiného. Někdo je silný a vysoký, někdo drobný a hbitý, někomu vyhovuje okázalá krása, jiný upřednostňuje nenápadnou eleganci. Právě proto i meč musí se svým majitelem v jistém smyslu souznít.
V dobách, kdy meč byl především zbraní samuraje, probíhal výběr na základě technických parametrů jako je délka, vyvážení, zakřivení, hmotnost. Nicméně neméně důležitým prvkem byl i pocit, když člověk sevřel meč ve svých rukou. Pokud nám připadá, že meč je vlastně prodloužení našeho těla, pak jsme nalezli meč, který se k naší osobnosti hodí. Kromě čepele je možné zvolit si příslušenství, které se nám líbí a dobře se nám s ním pracuje.
Mistr většinou vychází z přání zákazníka, naslouchá jeho vyprávění a stylu života, následně společně vytvářejí ideu nové čepele. Říká: “Jsem velmi šťastný, když meč, který vykovu, přesně sedne svému budoucímu majiteli”. Správný meč by také měl umožnit svému majiteli stát se silnějším, a to je myšleno hlavně duševně – stát se lepším člověkem. Sensei připomněl, že u starých mečů se můžeme setkat s jistou “náladou”, která se v nich nashromáždila za roky používání.
Na závěr vyprávění proběhla debata, kde sensei laskavě odpovídal na různé dotazy.
Mnoho otázek bylo položeno na způsob výuky žáků pana Matsuby. Mistr se rozhovořil také o závěrečné státní zkoušce o mečířskou licenci, při které také sám často plní roli zkušebního komisaře. Považuje dnešní úrovoveň zkoušky za velmi vysokou a každý rok mnoho studentů při ní neuspěje.
Jsme velmi rádi, že se mistr i letos uvolil a připravil si povídání na zajímavé téma. Zároveň bych rád poděkoval Jakubovi, za jeho podporu a dohodnutí tohoto setkání s panem Matsubou.
Foto: Pavel Čejka
Převzato z: https://nihonto.japan.cz
Oficiální stránky p. Matsuby: https://matsubakatana.wordpress.com/
Stránky paláce Lucerna: http://www.lucerna.cz/
Tomáš Suk